Datum: 22.11.2024
Místo: Divadlo Hybernia, Praha
Pořadatel: Obscure Promotion
Vystupující: Kult ohně s Bohemian Symphony Orchestra Prague, Vojtěch Libich
Vystoupení Cult of Fire s Bohemian Symphony Orchestra Prague pod vedením Martina Šandy na letošním Brutal Assaultu patřilo k nejvýraznějším a také nejdiskutovanějším koncertům letošního ročníku. Dojmy z této pocty k příležitosti 200. výročí narození Bedřicha Smetany byly rozporuplné, i když si myslím, že ty pozitivní jednoznačně převažovaly. Když už házet na stůl nějaké mínusy, z velké části se to týkalo nevyváženého ozvučení, v němž black metal Kultu ohně přehlušoval symfonický orchestr. To se dá pochopit, protože stejný problém jsem měl především ze začátku vystoupení i já, nicméně ani toto mi nedokázalo zkazit výsledný dojem z mimořádného koncertu. K dalším nádavkům pak patřily výtky k doprovodným videoprezentacím nebo i celkovému pojetí přehrání Smetanova díla. Tam já už hledal pochopení těžko.
Když se účinkující rozhodli tuto původně ojedinělou událost zopakovat ještě jednou, a to sice v divadle Hybernia v Praze, moc dlouho jsem neváhal a lístek zakoupil. Jednak, protože se mi to na Brutal Assaultu prostě dost líbilo, a druhak, protože jsem si od vnitřních prostorů sliboval lepší zvuk, což byl za mě minule jediný problém. Takže se vlastně dost nabízelo, že by to nyní mohlo být takřka dokonalé. Večerní vystoupení, na které jsem šel, se celkem brzy vyprodalo, takže bylo pro velký zájem přidáno i jedno odpolední.
V Hybernii jsem nikdy předtím nebyl. Dá se říci, že je to prostě klasické divadlo s větší kapacitou. Když jsem prostor viděl, o zvukovou kvalitu jsem si přestal dělat starosti. Tenhle sál byl snad postaven tak, aby zde bylo dobře slyšet. Přišel jsem tak akorát, takže hlediště bylo již skoro zaplněné. Musel jsem tedy na své místo přes pódium, kde jsem procházel kolem bílého piana. To už bylo připraveno pro Vojtěcha Libicha, pianistu z Mostu. Vůbec jsem netušil, o koho jde, až později jsem zjistil, že Libich je členem Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip a dříve působil také v Burning Steps, kapele, jejichž písničku „Need for Speed“ jsem kdysi dost žral. Dostal asi dvacet minut času na to, představit Bedřicha Smetanu taky z trochu jiného úhlu. Na podobném koncertu jsem nikdy nebyl, takže mohu těžko soudit, ale přišlo mi to fajn, byť bych právě čistě kvůli tomuto do Hybernie nezavítal. Libich zahrál koncertní etudy „Na břehu mořském“ a „C dur“, a poté klavírní skicu „Macbeth a čarodějnice“. Právě poslední jmenovaná mi přišla asi nejzajímavější.
Možná bych si dokázal lépe užít i předešlé etudy, hlavně tedy tu první, ale bohužel jsem tou dobou měl v hlavě jenom myšlenku, jací dokáží být lidé kreténi. O dvě řady za mnou se totiž někdo neustále bavil a hihňal, jako by vůbec žádný klavírní koncert neprobíhal. Do toho samozřejmě chodili opozdilci a do tmy svítili svými mobily, aby viděli čísla na schodech a sedačkách. No prostě klasika, s jakou se setkávám i v kinech. Naštěstí to po chvíli tyto jedince s intelektuální plachostí přestalo bavit. Možná si i uvědomili, že ostatní se tam nepřišli vožrat, a oni svými kecy zbytek obecenstva nebaví, ale jenom serou. Každopádně úvod Libicha dával smysl, tím spíš, že Kult ohně hrál podobně jako na Brutal Assaultu pouze hodinu.
Program Kult ohně s Bohemian Symphony Orchestra Prague byl takřka totožný s tím na Brutal Assaultu. Znalcem Smetanovy tvorby nejsem, avšak dle všeho zazněly ty samé kompozice plus k nim přibyla „Píseň česká“. Soustředění tedy znovu padlo na cyklus „Má vlast“. Tak jako byl stejný program, byl stejný i doprovod k němu. Tedy videoprezentace za kapelou a orchestrem, která dle dané kompozice tematicky ukazovala české hrady a zámky, přírodu či Habsburky. Taktéž došlo i na ohně během „Pochodu národní gardy“. V Hybernii na to všechno bylo daleko lépe vidět, takže jsem si mohl všimnout dalších detailů, které jsem na obrovském venkovním pódiu a v davu neměl šanci pochytit. Tím hlavním rozdílem ale byl zvuk, čímž se konečně dostávám k tomu nejzásadnějšímu. Zprvu mi sice přišlo, že se snad pozice otočily a symfoňák tady přeřve kapelu, ale velice brzy si vše sedlo a člověk si mohl užít opravdu snad každý nástroj na jevišti.
Svůj účel tedy má návštěva splnila. Chtěl jsem lepší zvuk, tak jsem ho dostal. Navíc jsem si mohl pořádně prohlédnout i vše okolo, třeba i včetně hracích výkonů všech. Tady není co řešit, zahráli výborně, aranže mají udělané vkusně, bez kýče, tedy vše stejné jako při prvním setkání. Samozřejmě zde byly části, které bavily více a které bavily méně. Těmi méně atraktivními znovu byly ty rozjuchanější, avšak když se šlo do plných, stálo to za to. Vrcholem byla nepřekvapivě „Vltava“, ale hodně mě bavil i „Vyšehrad“ či závěrečná dvojice „Triumfální symfonie“ a autorský kus Kultu ohně inspirovaný tvorbou Smetany, „Váh“.
Přestože bylo všechno v absolutním pořádku, včetně skvělého zvuku a výhledu, musím konstatovat, že na Brutal Assaultu se mi to líbilo ještě více. Hodně dělala atmosféra, která v Hybernii nebyla a zkrátka snad ani nemohla být taková, jako na zaplněném festivalu. Tím hlavním důvodem si ale myslím je ono poprvé. Než Kult ohně spolu s Bohemian Symphony Orchestra Prague spustili na Brutal Assaultu, bylo ve vzduchu cítit jisté napětí. Nyní už jsem to vnímal jako jasnou věc, kdy jsem věděl, o co půjde a jak to bude vypadat, přestože se samozřejmě stále jedná o naprostý unikát. Nicméně nic to nemění na tom, že jsem se rád podíval i podruhé. Koncert měl úspěch, lidé aplaudovali ve stoje, a mě napadalo, jestli se to náhodou celé nenahrává, protože oficiální nosič bych určitě uvítal. Pro tentokrát jsem si tak alespoň zakoupil singl „Vltava“ / „Váh“, který mi budiž vzpomínkou na tuto etapu Cult of Fire.
Napsat komentář