Jednou z nejvýraznějších nahrávek minulého roku v oblasti metalu bylo bezesporu „Absolute Elsewhere“ od Blood Incantation, ambiciózní dílo protínající žánry sedmdesátkového progresivního rocku a devadesátkového death metalu. Blood Incantation díky němu z hlediska popularity vystřelili o další patro výše a není tak divu, že jejich nadcházející turné bylo očekávánou událostí. Naštěstí neminulo ani naši zemi, konkrétně Prahu a její Palác Akropolis, takže i tuzemští fanoušci se mohli jít na vlastní uši přesvědčit, jak se jim povede přehrát nový materiál naživo.
A to bylo vlastně úhlavní otázkou celého koncertu. Jedna věc je spojit takto rozličné žánry na albu, ale ještě těžší je pak dokázat vše interpretovat také v živém provedení. Já jsem doposud viděl Blood Incantation dvakrát. Bylo to pokaždé k jinému albu. Poprvé v roce 2018 na Brutal Assaultu, kdy měli na kontě pouze prvotinu „Starspawn“, a pak o čtyři roky později na stejném místě, kdy už za sebou měli vydání dvojky „Hidden History of the Human Race“. Z prvního setkání jsem moc neměl, protože hráli v zadním stanu, kde byl strašný zvuk, takže to za moc nestálo. Zato jejich druhé vystoupení na Brutal Assaultu už bylo mnohem lepší a daný rok mě bavilo skoro úplně nejvíc. Také hráli v zadní části areálu, ale už na klasickém venkovním pódiu. Zvuk byl v pohodě a výkon jakbysmet.
Má třetí účast na koncertu Blood Incantation je tak znovu v době, kdy mají na kontě nové album, tentokráte tedy „Absolute Elsewhere“. S každou nahrávkou se o nich mluví více a více a v současnosti je to doposud nejsilnější. Novinku takřka nešlo přehlédnout, Blood Incantation byli všude. Natěšení tak bylo veliké. Co mě ale lákalo nejvíce, byl fakt, že je konečně uvidím také v klubu. A Palác Akropolis byl pro takovouto událost ideálním místem. Úplně vyprodáno asi nebylo, ale hádám, že k tomu moc nechybělo. Blood Incantation si s sebou také vzali velice zajímavý doprovod. Člověk by na první dobrou čekal nějakou další deathmetalovou smečku, ale kdeže. Večer otevřeli Minami Deutsch, psychedelická formace z Japonska, jejíž název znamená jižní Německo, takže velice blízko ke krautrocku.
O Minami Deutsch jsem doposud nikdy neslyšel, ale spojení s Blood Incantation dávalo úplný smysl. Myšleno tedy s těmi současnými Blood Incantation, kteří od synťákové odyssey „Timewave Zero“ rádi překračují hranice death metalu. Minami Deutsch v rámci žánru nepředvádějí nic nového a používají již zavedené postupy, tedy nastínit nějaký motiv a na něj poté nabalovat další a další vrstvy. Jejich minimalistické pojetí mi kolikrát připomínalo úlety King Gizzard and the Lizard Wizard, zejména v první skladbě. Někdy jejich hypnotické rytmy působily vcelku obyčejným dojmem. Taková byla třeba tuším třetí píseň, jejíž boogierockový základ mě zcela míjel. Jindy se jim ale dařilo příhodně gradovat, což se týká skladby poslední, které byla i díky různým hlukovým sekcím asi největším odvazem. Celkově hodnotím vystoupení Minami Deutsch pozitivně. Před „Absolute Elsewhere“ mi to sedlo.
Palác Akropolis se ukázal býti vhodným prostorem, i co se týče prostornosti pódia, protože Blood Incantation se rozhodli svůj nynější odvážný koncept doplnit také vhodnými proprietami. Plachta za kapelou je samozřejmostí. Přibyly však dva vysoké sloupy po stranách pódia, které na sobě měly různě svítící ornamenty a symboly jakési mimozemské civilizace. Člověk si řekne, taková blbost, ale fungovalo to teda parádně. Když se začaly sloupy doplňovat s okolním osvětlením a samozřejmě také právě hranou hudbou, vznikala z toho poutavá scenérie. Navíc stačilo třeba jedno ze světel ztlumit, hodit do žluté, a nálada celého prostoru byla zase někde jinde. V death metalu jsem takovouto prezentaci asi ještě neviděl. Blood Incantaton si tak zlehka sáhli na prvky, které patří spíše k větším, rockovým jménům, ale slušelo jim to. Bylo na co koukat, a hlavně bylo co poslouchat.
Jak bylo dopředu zřejmé, Blood Incantation na současném turné přehrávají celou novinku „Absolute Elsewhere“, což je tak nějak žádoucí. Úkol to jistě není lehký, zejména co se ozvučení týče. V místě mého stání byl zvuk, až na občasné výkyvy ve vyznění tichých a hlasitých pasáží, v pořádku. Nemohu si v tomto ohledu stěžovat. Daleko více mi zážitek znepříjemňovali dva idioti, kteří sem zřejmě nepřišli na koncert, ale jenom se vykecat. Jak už to u podobných typů bývá, po řečech o tom, jak je to super, se sbalili a odešli pryč. Blood Incantation ale skutečně byli super. Po intru od Kraftwerk se pustili do přehrání „The Stargate“ a následně „The Message“. Obě mě zde bavily snad ještě více než z desky. Určitě prospělo i angažování hostujícího klávesisty Nicklase Malmqvista. Klidné, pinkfloydovské pasáže působily skvěle. Tvrdší a jemnější výrazy si po dobu koncertu vůbec nepřekážely, takže obě dlouhé kompozice plynuly a v žádném momentu se nevyskytovala hluchá místa. Spolu se světelným nastavením se jednalo skutečně o velký zážitek.
Po přehrání „Absolute Elsewhere“ došlo ještě na tři přídavky. Jako první byla instrumentálka „Inner Paths (To Outer Space)“, za níž jsem byl neskutečně rád, protože mi na předchozí placce „Hidden History of the Human Race“ přišla zbytečně přehlížená. Naživo to byl masakr. Poté se všichni členové, tedy bubeník Isaac Faulk, kytarista a zpěvák Paul Riedl, kytarista Morris Kolontyrsky i basák Jeff Barrett odebrali do zákulisí, a na jevišti zůstal pouze Malmqvist se svými orgány. Když jeho sólo trvalo už dobrých pár minut, trochu jsem se lekl, že zbytek času Blood Incantation vyplní už jenom něčím z „Timewave Zero“, ale naštěstí ne. Nakonec dali „Obliquity of the Ecliptic“ ze dva roky starého singlu. Ještě raději bych byl za cokoliv ze „Starspawn“, ale nevadí, i tato skladba je samozřejmě skvělá. I přes hlasité volání po dalším přídavku už nic dalšího nepřidali. Dav se za zvuků Scorpions začal pomalu odebírat ven.
Blood Incantation tak předvedli výborný koncert. V porovnání s jejich předchozími vystoupeními na našem území hodnotím tento rozhodně jako nelepší. Vše tu bylo dotaženo ke spokojenosti. Překvapili pódiovou prezentací a potěšili precizním přehráním celého „Absolute Elsewhere“. Bylo to patřičně velkolepé, přitom stále civilní a tak nějak v tendencích metalu smrti. Jediným zklamáním tak bylo vyprodání vinylu, který jsem chtěl po skončení koncertu zakoupit, ale už nebyl k mání.
Napsat komentář