Země: USA
Žánr: stoner / sludge metal
Datum vydání: 19.04.2024
Vydavatelství: MNRK Heavy
Seznam skladeb:
01. Lambsbread
02. Burning Down
03. Trismegistus
04. Cometh the Storm
05. Karanlık Yol
06. Sol’s Golden Curse
07. The Beating
08. Tough Guy
09. Lightning Beard
10. Hunting Shadows
11. Darker Fleece
Hrací doba: 57:42
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Je poměrně do nebe volající, že na tomto webu doposud nevyšlo povídání o poslední řadovce High on Fire. Nestalo se tak v době jejího vydání, a nakonec ani v průběhu roku. Tuto nepěknou věc jsem se ale nyní rozhodl napravit. Lepší pozdě než nikdy. Aktuální album této zásadní stoner/sludgemetalové kapely totiž za zmínku jednoznačně stojí.
Málokterá banda má tak vyrovnanou diskografii jako High on Fire. Od roku 1998, kdy vznikli v americkém Oaklandu, vydali devět řadových nahrávek a s žádnou z nich nelze šlápnout vedle. High on Fire nikdy nevydali špatné album, všechna stojí za poslech. Kdo toto může po tolika letech fungování říci? Zároveň mají naprosto svůj vlastní styl. Je trochu s podivem, že opravdu jen málokdo takto výrazně kombinuje úzce příbuzné žánry stoneru a sludge. High on Fire ale i tak přidávají ještě další vrstvu. Doomové prvky jsou jasné už z podstaty primární stylizace, ovšem vydatné zakomponování thrash metalu, to už je něco jiného.
High on Fire se tak pro neznalé dají zjednodušeně popsat jako Sleep mixnutí s Motörhead. Sleep, jedni ze základních stavebních kamenů celého stoner žánru, jsou samozřejmě první kapela Matta Pikea. Když se koncem devadesátek rozpadli, založil právě High on Fire. Pike je ztělesněním stoner metalu. Se Sleep pomohl stylu vzniknout, s High on Fire mu dal agresivnější a rychlejší podobu. Já jsem na High on Fire přišel roku 2010 s deskou „Snakes for the Divine“, jež dodnes patří k mým nejoblíbenějším od nich. Jak jsem ale poznamenal výše, vybírat u High on Fire něco jako nejlepší nebo nejhorší placku je fakt těžké. Obecně bývá hodně oceňována především „Death Is This Communion“ z roku 2007, na níž se nacházejí asi nejvýraznější hity kapely. Vypíchnout si zaslouží také ještě donedávna poslední nahrávka „Electric Messiah“, s níž si High on Fire všimla dokonce i americká akademie a ocenila ji cenou Grammy.
S aktuální „Cometh the Storm“, která vyšla v dubnu minulého roku, došlo na několik nečekaných změn. Tou první byl odchod bubeníka Desa Kensela, jehož místo zaujal Coady Willis. Jediným původním členem tak zůstal Pike. Basák Jeff Matz je už dlouho stabilním členem souboru. I v tomto složení však mají High on Fire potřebnou sílu, čehož je „Cometh the Storm“ důkazem.
Další změnou je samotné směřování kapely. Na aktuálním albu totiž High on Fire notně ubrali na rychlosti. Thrash metal téměř zmizel, ale agresivita zůstala. „Cometh the Storm“ je hutný nářez, jen s jiným přístupem. Důležité ale je, jak moc dobře to funguje. Hodně dělá produkce. Tu měl na starost již tradičně Kurt Ballou a tady odvedl teda mistrovskou práci. Přesně takhle mají High on Fire znít. Velký, masivní zvuk pomáhá dokonale vystihnout podstatu jejich tvorby.
Deska působí v kombinaci s obalem, názvem a hudební náplní jako koncepční album vyprávějící o nějakém epickém příběhu, ale není tomu tak. Texty obligátně reflektují dění kolem nás. Onou bouří z názvu „Cometh the Storm“ je hromadění různých událostí během covidu a jejich následná kulminace. Enviromentalismus jako když nikam nevede a o jaderné válce se mluví jako by se nechumelilo. Přesto ale z desky cítím jisté mytologické fantasy prvky.
Novinka od High on Fire překvapivě nemá žádné větší intro. „Lambsbread“ se prostě hned rozjede a kvaltuje kupředu. Žádné postupné nabalování motivů, jak to mají ve zvyku. Povedená úvodní píseň patří k oněm výjimkám, jež na to docela šlapou. Druhá „Burning Down“ už zabředne do stálejších vod. Skvěle zde vynikne jak produkce přísedící k tuhým riffům, tak charismatický Pikeův vokál, který stále patří k mým nejoblíbenějším aspektům High on Fire. Jeho mohutný projev na nahrávce připomíná zkušeného námořníka, jehož v bouři bičují vlny a blesky. On se nicméně nevzdává a za vydatného deště kormidluje svoji loď vstříc neznámu. Navzdory téměř jisté smrti.
První skladby na „Cometh the Storm“ jsou všechny poměrně dost dlouhé, kdy atakují či rovnou přesahují šestiminutovou délku. Vyplnit stopáž se jim ale daří. „Trismegistus“ (tady je ona mytologie jasná) i titulní „Cometh the Storm“ pokračují v zemitých tempech, často rytmicky komplikovaných, což je ostatně také jedním z poznávacích znamení High on Fire. Nově příchozí bubeník Willis navazuje na svého předchůdce, takže se také nebojí neustále burácející tempo doplňovat různými vsuvkami navíc. Posluchač tak neví, v jakou chvíli daná skladba vybouchne. Častokrát se tak ale vůbec nestane. Ve většině případů by mi to vadilo, ale toto přešlapování na místě mi ke „Cometh the Storm“ z nějakého důvodu sedí.
Pátá „Karanlık Yol“ je zásadní odbočkou. Jedná se o mezihru inspirovanou tradiční tureckou folkovou muzikou. Takto orientální zvuk jde zaslechnout už i v první stopě, nicméně „Karanlık Yol“ je kompletně v tomto duchu. Super oživení. S následující „Sol’s Golden Curse“ zapluje deska za zvuku hřmících bicích a motajících se riffů zpět na rozbouřené moře. Tady si možná člověk může už říkat, že by neškodila nějaká rychlejší věc, a tak přijde hned vzápětí. „The Beating“ dostojí svému názvu a představuje opravdu kvapné mlácení. Inspirace starým hardcore punkem je zjevná. Riff mě tu sice moc nebere, ale jinak je to fajn rychlovka, i když může působit jako pouhá výplň. Já ji ovšem beru dohromady s následující „Tough Guy“, protože ta na ni plynule navazuje. V ní se riff notně vylepší. Tady je kytara silná jako kráva. Parádní a pořádně tvrdý sludge. Tato těžká váha navíc ještě ke konci přejde do divokého sólování, jenom škoda že se pouze zeslabí a skončí.
Ze závěrečné trojice stop mě jednoznačně nejvíce baví „Hunting Shadows“. Je to v podstatě balada, ale to, jaké melodie zde dokáže svým vyhuleným hlasem Pike vytvořit, je neskutečné. Šel až na samotnou hranu, ale funguje to. Silná skladba znovu evokující výjevy z bojů s vodními živly, ale ve skutečnosti spíše s depresemi. Píseň „Lightning Beard“ je docela nenápadná, což se rozhodně nedá říct o závěrečné „Darker Fleece“, jejíž desetiminutová délka a až dronový přístup nechává vzpomenout na dávné časy Sleep. Opravdu utlačující kus, který velice rázně „Cometh the Storm“ naviguje kde svému konce.
Ačkoliv „Cometh the Storm“ momentálně neřadím mezi své nejoblíbenější nahrávky High on Fire, jedná se o skvělou práci. Baví mě především její dotaženost, kde v podstatě není objektivně co vytýkat. Takhle velkou desku jsem v rámci stoner a sludge metalu už dlouho neslyšel. Od ještě lepšího dojmu mě pravděpodobně odděluje absence rychlých partů, ale zase v rámci uchopení celé desky to vlastně vůbec nevadí. „Cometh the Storm“ má i díky tomu své extra místo v diskografii High on Fire.
Napsat komentář