Jestli mě nějaká punková kapela z poslední doby baví opravdu hodně, pak jsou to Poison Ruïn. Poprvé jsme je zaznamenal v období jejích prvních dvou EPček, tedy kolem roku 2021, a byla to láska na první poslech. Takhle hitový materiál jsem v punku dlouho neslyšel. Jejich styl v sobě mísí lo-fi přístup, středověkou temnotu umocněnou dungeonovými mezihrami a hlavně klasickou punkovou přímočarost poháněnou pouličním halekáním a pronikavými melodiemi. Na jednu stranu znějí klasicky, na stranu druhou i dost originálně. V pražském Subzero je doprovodily dvě, mně dosud neznámé, české formace.
Tou první byl Stepní běžec. A byla to kovbojka. Čtveřice přenesla Subzero do westernových kulis. Častokrát na to šli za pomocí ospalých kytar a pomalých rytmů, které se postupně rozjeli do pořádného cválání. Z tohoto ranku mě nejvíce bavila tuším třetí skladba, kde to mělo super atmosféru a člověk se v těch současných třicítkách cítil jak někde v zapomenutém baru uprostřed pouště. Snad tomu dopomohl i detail v podobě svítícího kaktusu na zesilovači.
Stepní běžec měl ale i ostřejší polohy, v nichž evokoval současné retro acid rockové spolky vzývající dávné časy The Doors nebo Black Sabbath. Jedna z těch nejtvrdších věcí mi třeba dost připomínala „Electric Funeral“ od druhých jmenovaných. Až filmově zpracovanou hudbu dramaticky doprovázel naléhavý zpěv, který osciloval mezi tichým šepotem a hlasitým deklamováním ve stylu Jima Morissona. Občas zazněla i harmonika, jindy píšťala. Stepní běžec mě bavil hlavně v první polovině. V pokročilé fázi vystoupení jsem, přiznám, už trochu ztrácel pozornost. Přeci jenom hráli snad padesát minut. Rozhodně se ale jednalo o fajn koncert a představují vítaný objekt na naší scéně.
Po krátké pauze následoval akt druhý, opět tuzemský. Fakt nepamatuji, kdy naposledy jsem byl z nějaké kapely, kterou jsem předtím vůbec neznal, takhle unesen. K tomu všemu ještě České kapely. Ginger Wizard & The Peter Jacksons mě naprosto sejmuli. Byli perfektní. Tím zrzavým čarodějem je Radomír Szajter. Rozpad jeho předchozí kapely Pacino mě vůbec nepotěšil, ale nyní mám zase důvod k radosti. Ginger Wizard sice s Pacino moc společného nemají (ok, bubeník měl jejich triko), ale to nevadí. Nejde o žádný indie noise rock, nýbrž fantasy psychedelický až progresivní krautrock. Instrumentální.
A těch instrumentů tu bylo opravdu dost – kromě tradičních kytar a bicích měli také hned dvoje klávesy, ale i flétnu a spoustu různých cingrlátek. Skladby působily jako jamy, neustále se vyvíjely a malovaly obrazy zkouřených orků objímajících stromy ve vzdálených fantaskních krajinách. Inspirace je zřejmá snad už ze samotného názvu spolku. Po celou dobu bylo stále co poslouchat. A ty hammondky, to bylo jako se propadnout do sedmdesátek. V sestavě (jakožto Peter Jacksons) působí i další zajímavá jména jako Tomáš Vondra z Orientu nebo Emil Prachař z Vole. Všichni hráli neuvěřitelně. Ginger Wizard & The Peter Jacksons jsou kapelou, kterou si připisuji na seznam zvýšeného zájmu.
Zbývalo už jen to hlavní, rytíři z Philadelphie, žoldáci punku, Poison Ruïn. Vzhledem k tomu, že skládají tak chytlavou hudbu, nebylo pochyb o tom, že tohle bude jízda. Navíc jsem je už jednou viděl, dokonce na tom samém místě, takže jsem věděl moc dobře, co čekat. A to jsem také dostal. Samozřejmě, že to bylo kurva dobré. Poison Ruïn naživo umí výborně. Halekavý středověký punk makal od prvních momentů a kapela popoháněná nejenom hrozícími pěstmi, ale i meči, hrdinsky šlapala kupředu. Mám je hodně rád, ovšem poslední nahrávka, EP „Confrere“ mě moc nechytla. Bylo to znát i koncertně. Nejnovější skladby jako titulka, „Execute“ nebo „Sanctuary“ prostě nevalí stejně, jako jejich „klasika“.
S hity „Doppelgänger“ či „Paladin’s Wrath“ to ale byla jiná. Zazněly hned z kraje, takže netrvalo dlouho, a koncert byl v těch správných otáčkách. Fanoušek v rytířské zbroji neváhal skákat z pódia, stejně jako později řada dalších. Před „Härvest“ si vůdce spolku Mac Kennedy vzpomněl i na minulou pražskou zastávku. Jak řekl, zahrání této písně pro něj tenkrát bylo velkým okamžikem a onu reakci publika jen tak nezapomene. Věřím, že letos to nebylo o nic horší. Za další vrcholy lze bezpečně označit také „Carrion“, „Resurrection II“ a především „Not Today, Not Tomorrow“. Během té se dokonce začaly hledat mezi lidmi ztracené brýle a světe div se, i v té vřavě se našly, a navíc zcela nepoškozené. Zázrak. Poison Ruïn si vystoupení zřejmě užívali také, takže ještě přidali dvě písně – tou poslední na rozloučenou byla tuším „Morning Star“.
Když jsem se tento pondělní večer chystal do Subzero, čekal jsem dobrý, ale ničím nijak zásadní koncert. Věděl jsem, že Poison Ruïn budou parádní, ale Stepního běžce a Ginger Wizard & The Peter Jacksons jsem si přišel pouze odstát. Nakonec se z toho vyklubala další dvě neméně povedená vystoupení. Byť se to v jednom případě hemžilo banditama, poté čaroději, a na závěr rytíři, všechny tři kapely k sobě vlastně dost seděly. Tahle akce se zkrátka povedla po všech stránkách.
Napsat komentář