Země: DEU
Žánr: heavy / power metal
Datum vydání: 17.01.2025
Vydavatelství: Rock of Angels Records
Seznam skladeb:
01. Bone Collector
02. The Rich, the Poor, the Dying
03. Kingdom of Skulls
04. The Devil’s Serenade
05. Killing Is My Pleasure
06. Mirror of Hate
07. Riders of Doom
08. Made of Madness
09. Graveyard Kings
10. Forever Evil and Buried Alive
11. Whispers of the Damned
Hrací doba: 46:41
Odkazy:
web / facebook / instagram
Kam to s umělou inteligencí zajde? Poznáme, co vytvořil člověk, a co za něj pouze vytvořilo AIčko? Nevím. Co ale vím jistě je, že už se to děje. Dokonce přiznaně. YouTube je plný uměle vytvořené hudby, ale většinou se jedná spíše o nevinné blbůstky, které člověka nijak neurážejí. Třeba jak by zněla Metallica, kdyby hrála funky. Pak jsou ale případy, kdy služby umělé inteligence využijí skuteční profesionálové, muzikanti. Jedním z takových jsou i germánští rytíři Grave Digger, legenda heavy metalu.
Jde o obal jejich novinky „Bone Collector“, respektive vzhledem k tomu, že se vůbec rozhodli k takovémuto kroku, DOUFÁM, že jde pouze o obal. Jak se Chris Boltendahl sám radostně pochlubil na svém Facebooku, vytvořil ho on s pomocí umělé inteligence. V době ohlášení to vypadalo, že ho negativní reakce a nevole fanoušků trochu překvapila, ale není se čemu divit. Ten obal je prostě hnusný, odfláklý a když se na něj zadíváte, uvidíte v něm klasické grafické chyby AIčka. Když tohle udělá kapela jako Grave Digger, s tolika nádhernými obaly za sebou, a tak významnou historií, je to smutné. Ať už je nové album jakékoliv, tohle ho zbytečně sráží. Prostě velice trapná prezentace. Umělci by se měli podporovat, a to včetně kreslířů. Nelze je nahradit. Tohle se rovná krádeži cizí práce, protože právě tak uměle vytvořené obrazy fungují. V umění naprosto zvrácený koncept.
Na druhou stranu, Grave Digger tento krok alespoň přiznali. Je jasné, že podobných obalů existují kvanta, jen to ve většině případů není potvrzené. Z „Bone Collector“ to ovšem kouká tak okatě, že to snad ani zapírat nešlo. Jak jsem zmínil výše, doufám, že zbytek práce na albu už je z rukou někoho skutečného. Doufám v to i proto, že hudebně je novinka Grave Digger velice podařená. Konečně. Poslední čtyři alba mi přišla vyloženě slabá, postrádající jakoukoliv ideu. Jejich kvalita měla navíc sestupnou tendenci. Třeba o minulém „Symbol of Eternity“ bych se nebál prohlásit, že je vůbec tou nejhorší nahrávkou Grave Digger.
Grave Digger ale v poslední letech podnikli zásadní změnu. Tou je výměna kytaristy. Axel Ritt, který v kapele působil od roku 2009, a v prvních letech skutečně dokázal obdařit nové skladby zdařilými riffy, svoji riffovou zbrojnici v poslední době zřejmě vyčerpal. Neskutečně se opakoval, snad až sebevykrádal. Jednoduše stále to samé dokola, s čímž se logicky vezli i celí Grave Digger. Jeho místo ovšem roku 2023 zaujmul Tobias Kersting, někdejší člen formace Orden Ogan. A změna, zdá se, prospěla. Grave Digger na „Bone Collector“ zase znějí dobře. Je to jejich klasika, ale zručně poskládaná.
Stylově se Grave Digger rozhodli jít zpět do minulosti. Znovu vykopali svého smrťáka, tedy reapera. Už podruhé. Poprvé ho představili v roce 1993 na návratovém albu „The Reaper“. Deska se vyznačovala tvrdším, a hlavně rychlejším stylem. Dodnes platí za jedno z jejich nejkvalitnějších děl. Zbytek devadesátých let a počátek let nultých se věnovali koncepčním albům, což byl vrchol jejich tvorby. Nahrávky z tohoto období byly daleko honosnější a produkčně propracovanější. Syrovost a špína speedmetalu z „The Reaper“ se sem nehodila. Po několika další deskách, kdy střídali příběhová alba s těmi klasickými, se roku 2014 rozhodli vrátit k někdejšímu ostřejšímu zvuku, a tak vzniklo „Return of the Reaper“. Návrat smrťáka byla trefa do černého, skvělé album. No a aktuální „Bone Collector“ je samozřejmě další variací na toto téma.
„Bone Collector“ je osazeno poměrně špinavým a neuhlazeným zvukem. Rozhodně se nejedná o onu velkolepou produkci, kterou se Grave Digger pyšnili v dobách největší slávy. To už tedy platí několik let, nicméně na „Bone Collector“ mi to přijde vyloženě jako záměr a snaha vystihnout podstatu heavy/speed/powermetalového žánru. Jinak se toho u Grave Digger dle očekávání moc nemění. Jsou jasně rozpoznatelní už od prvních tónů, kde všemu kraluje svým charakteristickým chraplákem Boltendahl, jediný původní člen. Za stálici sestavy se dá už považovat i basák Jens Becker, který je součástí spolku hrobníků bezmála třicet let. Bubeník Marcus Kniep přišel teprve před pár lety a o kytaristovi Tobiasi Kerstingovi už byla řeč. Tuším, že právě on je velkou měrou zodpovědný za to, že se to nyní tak dobře sešlo a novinka skutečně baví a představuje tak nejlepší album Grave Digger za posledních deset let. Grave Digger stáli totiž vždycky na riffech, a ty tu prostě jsou.
Aktuální nahrávka obsahuje všechny známé výrazy Grave Digger. Otvírák „Bone Collector“ je klasická útočná skladba s valícím se tempem a jasně zapamatovatelným refrénem. Takových stop je tu tradičně nejvíce. Důležité je, že fungují a nejsou pouhým kolovrátkem, jako tomu bylo na minulých plackách. Z podobného ranku lze vyzdvihnout také „Killing Is My Pleasure“ s pěkně klenutým refrénem a riffem, který by se neztratil ani na albu „Knights of the Cross“. Pak jsou tu písně s propracovanější strukturou, takové, které se nebojí zpomalit, vyčkávat a pomalu cílit ke svému vrcholu. To je třeba „Mirror of Hate“, či hned následující „Riders of Doom“. První jmenovaná má skvělý předrefrén, druhá zase ústřední, temný nápěv a příhodně zatěžkané tempo.
Je tu i jedna překvapivá skladba. Dvojka „The Rich the Poor the Dying“ je na Grave Digger až nezvykle rozjetá, ale sedí jim to. Bicí se řítí kupředu s až punkovou neurvalostí a kytary tomu zdatně sekundují. Podobně našlapaná je i pozdější „Made of Madness“, ale ta už je přeci jenom v typickém stylu hrobařů. Poté jsou tu písně střednětempé. „Graveyard Kings“ je v pohodě průměrem Grave Digger, ale taková „The Devils Serenade“, to je hitovka. Naprosto chápu, proč byla zvolena za ústřední singl alba. Sice moc přesvědčivě desku nereprezentuje, protože je na rozdíl od ostatních skladeb spíše hardrockovou věcí, ale je neuvěřitelně chytlavá. Můj největší oblíbenec je tak jasný.
Jak už mají Grave Digger ve zvyku, i na „Bone Collector“ je poslední skladba tou nejdelší a nejepičtější. „Whispers of the Damned“ se jako konec povedla. Pěkné melodie a loučící se nálada ji udržují zajímavou. Přesto je spolu se stopami „Kingdom of Skulls“ a „Forever Evil & Buried Alive“ řadím k tomu standardnějšímu, ale stále dobrému. Tím bylo myslím všechno řečeno. Pominu-li tak eskapádu s obalem, je „Bone Collector“ povedeným zásekem do bohaté diskografie Grave Digger. Minulou „smrťákovskou“ desku „Return of the Reaper“ sice řadím výše, ale jinak mě „Bone Collector“ baví mnohem více než jejich poslední čtyři desky dohromady.
Napsat komentář