Datum: 05.08.2025
Místo: Pevnost Josefov
Pořadatel: Brutal Assault
Vystupující (dle reportu): Carnivore A.D., Macabre, Pan Lynx
Dvacátý osmý ročník Brutal Assaultu byl letos vyprodaný, poprvé od covidových let. Bylo to znát už v zahřívací, neplnohodnotný den, kam si našlo cestu tolik lidí, jako snad ještě nikdy předtím. Zmenšený areál nedával moc prostoru, kam se ukrýt třeba před deštěm – těch pár chodeb se ihned zaplnilo. Stejně tak mezi stánky bylo občas složité prodírat se na druhou stranu. Před Obscure pódiem, kde se celý úterní program odehrával, bylo ale místa tak akorát.
Já si za svůj letošní start vybral českou, stále poměrně novou formaci Pan Lynx. Tento projekt má pod svým vedením Michal Skořepa, známý to experimentátor a umělec. Pojí se tu okázalé hudební výstupy a komiksová výtvarnost. Nepřekvapí tak, že celé vystoupení bylo patřičně teatrální. Úvodní „Cililynx“ mě až tak nebavila, ale následující „Parawolizovanej“ nebo „Kdo se bojí, musí do lesa“ už byly lepší. Hudební progrese držely posluchačovu pozornost, bylo co poslouchat, ale k tomu, abych si to pustil i doma, mě Pan Lynx nepřesvědčil. Na mě až moc pompy a divadla.
A pak přišly dvě komedie – ne nutně hudební, ale tematicky rozhodně ano. Tou první byli Carnivore A.D. Když je na Brutal ohlásili, dost jsem se podivoval, jelikož jsem neměl nejmenší potuchy o tom, že Carnivore vůbec fungují. Peter Seele je samozřejmě už dvacet let mrtvý, takže bez něj existence Carnivore jaksi postrádá smysl, ale budiž. Carnivore A.D. jsou takový lepší revival, jelikož je zde snad přítomen někdo ze staré sestavy, tedy z osmdesátek. Nepodařilo se mi ovšem zjistit kdo. Myslel jsem kytarista Marc Piovanetti, ten ale letos skončil ve vazbě a pochybuji tak, že zde stále hraje. Dost možná zde tak z původních Carnivore není vůbec nikdo a je to prostě jenom revival.
Hodně revivalově působí už sám zpěvák a basista Baron Misuraca. Ten se skutečně snaží vypadat i vystupovat jako Steele, což vypadá trochu úsměvně, nicméně kdybych v sobě měl patnáct piv, tak si ho se Steelem možná i spletu. Hrálo jim to dobře, tady není co vytýkat. Došlo na vzpomínku jak na Steela, tak na Ozzyho Osbourna, načež pozlobili úvodem skladby „Black Sabbath“. Jinak se věnovali svým vtipně nekorektním klasikám jako „Jesus Hitler“, „Male Supremacy“ či závěrečné „Race War“. Nicméně to, že nedali „Sex and Violence“ s legendární hláškou „if you can’t eat it or fuck it, then kill it!“, beru jako selhání. Konecert Carnivore A.D. je pro mě spíše zajímavostí a pěknou vzpomínkou, nic více.
Vrcholem zahřívacího dne měli být Macabre, další vtipná skupina do party. Na těch je nejvíce potěšující fakt, že od svého vzniku hrají stále ve stejné sestavě, tedy čtyřicet let, čímž se zpěvák Corporate Death také rád pochlubil. Vystoupení však bylo celkem rozporuplné. Já nejsem žádný jejich velký fanoušek, z desek mě Macabre moc nebaví, ovšem naživo mě nechytli už vůbec. Po každé z písní následovala pauza, poté proslov a pak se minutu až dvě hrálo. Došlo třeba na „Night Stalker“, „Vampire of Düsseldorf“ či „McMassacre“. Tím zdaleka nejlepším na Macabre jsou právě ty promluvy, tedy představovačky písní, v nichž detailně popisují, co a jak který vrah přesně udělal, a čím si tedy vysloužil onu poctu být hudebně zvěčněn. Jinak to byla nuda. Navíc jejich grind/thrash/speed/death styl dnes působí již dost archaicky, byť ve své době invenčně.
Napsat komentář