Messa – The Spin

Země: ITA
Žánr: doom metal / gothic rock
Datum vydání: 11.04.2025
Vydavatelství: Metal Blade Records

Seznam skladeb:
01. Void Meridian
02. At Races
03. Fire on the Roof
04. Immolation
05. The Dress
06. Reveal
07. Thicker Blood

Hrací doba: 41:37

Odkazy:
 bandcamp / facebook / instagram

Hlavním zjevením sezóny 2022 pro mě byla italská formace Messa. Tehdy vydali svoji třetí řadovku „Close“, a byla doba, kdy jsem prakticky neposlouchal nic jiného. Působivé aranže, hutný základ a pohlcující vokál, toť klíčové atributy Messa, díky nimž se postupně dostali do povědomí fanoušků náročnějšího metalu. Opravdoví znalci je však registrují už déle, od roku 2016, kdy vydali debut „Delfry“. Už tam se totiž dalo tušit, že se něco děje.

Tehdy Messa vězela ještě v opravdu dřevním pojetí doom metalu, vzývajícím žánrové legendy typu Pentagram nebo Saint Vitus. Tam ovšem nekončili, jelikož „Delfry“ pouze neopakuje to, co dělali jiní před čtyřiceti lety, ale přidává také hodně ambientních pasáží, od těch vyloženě klidných až po ty dronové. S následujícím albem „Feast for Water“, jež vyšlo o dva roky později, v tomto směřování pokračovali, jenom svůj styl lehce napřímili, osekali drone a namísto toho přidali trochu temného jazzu. Stoner doom podstata ale zůstala přítomna, stejně jako v případě „Close“. Na něm je zase znát důraz na atmosféru; mohutné pasáže, hypnotická tempa, zkrátka Messa ukázala svoji skutečnou velikost. S každým dalším albem se posunují vpřed. Mě si získali naplno právě s „Close“. Na letošní nahrávku „The Spin“ jsem tak byl hodně zvědav.

Jak vidno z popisu výše, Messa nikdy nedělá úplně to samé dvakrát. Platí to i pro „The Spin“. Nekoná se tak pouhá opakovačka toho, s čím Messa na „Close“ prorazila. Naopak, troufám si tvrdit, že na „The Spin“ si Messa dovolila doposud největší žánrové odbočení. Rozhodli se totiž rozšířit svůj už tak docela bohatý záběr o gotiku, přesněji řečeno gothic rock osmdesátých let. V poslední době osmdesátky docela frčí, stejně tak implementování gotických, či novoromantických prvků, takže proč ne. Vlastně mě to moc nepřekvapilo. Třeba v black metalu se jedná o celkem běžný jev.

Nejdůležitější ale je, že Messa se podařilo tento gotický háv obléci opravdu na výbornou. „The Spin“ je úžasná deska, a dost možná právě díky tomuto novému směřování. Messa byli vždycky dobří skladatelé, ovšem to, kolik se jim podařilo na novince dát dohromady skvělých nápadů, to u nich dosud nemělo obdoby. Skladby notně zkrátili. Odnesly to zejména klidné party plné rozjímání, jichž je tu minimum. Předně se tu totiž hraje, a to docela od podlahy. „The Spin“ je prostě rocková placka plná chytlavých momentů, které se brzy zaryjí do hlavy. Místy lze zaslechnout vlivy The Cult, Killing Joke nebo The Sisters of Mercy. Na Messu je až nezvykle přímočará a primárně hitová, ovšem stále zní jako Messa. Svým kořenům jsou věrni.

Patřičně uzpůsobena danému stylu je i produkce. „The Spin“ má onu gotickou patinu, zvukovou ozvěnu za bicími i kytarovými strunami. Výsledné atmosféře hodně pomáhají také syntezátory, protože co by to bez nich bylo za osmdesátky. Možná se může zdát, že právě atmosféra je tím, co by mohlo současné Messa chybět, když přestali skládat desetiminutové kompozice s rozvleklými intry a mezihrami. Není tomu tak. Také „The Spin“ dokáže svojí atmosférou vtáhnout, protože ji jednoznačně má, pouze trochu jinou. I novinka má okultních nádech a je patřičně temná, jenom omamnou psychedelii dalekých poutí a rozpálených městeček v severní Itálii vystřídal chlad a syrovost dnešního života, hledání sebe sama a brutalistní architektury balkánských měst.

„The Spin“ funguje jako celek i jednotlivě. Když už ho pustíte od začátku, vypíná se hodně těžko. Zároveň si ale můžete vybrat oblíbený hit, a točit ho pořád dokola, podobně jako symbol ouroboros na obalu desky. Za takové pecky mohu označit „At Races“, „Fire on the Roof“, a „Reveal“. Nejvíce mě baví asi „At Races“, která je svou povahou suprová na cesty. Všechny je ovšem spojuje živelné tempo, kratší stopáž a především zvučný refrén, v němž (a zdaleka nejen v němž) vyniká zpěvačka Sara. Ani na „The Spin“ nepřestává svým přitažlivým vokálem překvapovat.

Podobně lákavý obsah má i úvodní „Void Meridian“. Svým synťákovým pulzováním v počátku dobře připraví na onen stylový úhyb ze stoner doomu ke gotice. Na rozdíl od předchozích jmenovaných je ale ve svém refrénu o něco ospalejší, nicméně neméně podařená. Za jeden z vrcholů desky označuji čtvrtou „Immolation“, až éterickou záležitost stojící na hlasu Sary a klávesách. Nic podobně dojemného a poutavého jsem letos ještě neslyšel. V půlce stopáže skladba zhrubne, přidají se i ostatní nástroje a vše vyvrcholí v kytarové sólo, které pokračuje v předchozích melodiích. Výborné. Pro náročnější posluchače jsou tu pak zbylé dvě písně. „The Dress“ začíná pozvolna, ale brzy najede na silný motiv, představí několik styčných bodů a dospěje k velkému refrénu. Nabídne i saxofon a pár dalších jazzových prvků. Opět se dá s klidem označit za jeden z vrcholů novinky. Úplně poslední stopu „Thicker Blood“ jsem si oblíbil z celé nahrávky doposud nejméně (možná kvůli tomu, že by se hodila spíše na desku „Close“), avšak ani ta můj celkově vysoce pozitivní dojem z „The Spin“ nijak nesnižuje.

Messa vsadila na přímočařejší styl, zjednodušila svůj skladatelský um a zabalila svůj typický zvuk do krajek gothic rocku. A povedlo se. Jestli jsem měl k předchozímu „Close“ nějaké výtky, bylo to snad jedině to, že mě vzhledem ke své délce nedokázalo udržet v pozoru po celou dobu. Na „The Spin“ se nic takového neděje. To baví od začátku do konce. Aktuální deska možná není tak pestrá, ale to vyvažuje nepřeberným počtem styčných momentů a svoji chytlavostí. „The Spin“ ukazuje, že Messa umí růst i po tak zásadní desce, jakou je „Close“, a přitom zůstat věrná své podstatě. Opravdu silná nahrávka.