Země: SWE
Žánr: art / dance-punk
Datum vydání: 25.04.2025
Vydavatelství: Shrimptech Enterprises
Seznam skladeb:
01. Man Made of Meat
02. The Bog Body
03. Uno II
04. Pyramid of Health
05. Dirty Boyz
06. Medicine for Horses
07. Waterboy
08. Store Policy
09. You N33d Me
10. Best in Show Pt. IV
11. River King
Hrací doba: 37:21
Odkazy:
web / facebook / instagram
Když se dnes mluví o post-punku, nejčastěji jsou zmiňovány soubory z Britských ostrovů – a po právu. Nedávná tamní vlna přinesla velkou porci nových jmen, která tento žánr notně oživila. Není to ale jenom o ostrovech, zapojují se i jiné země. Jedna z nejvýraznějších post-punkových kapel současnosti pochází ze Švédska, a není to nikdo jiný, než Viagra Boys.
Viagra Boys se dali dohromady ve Stockholmu roku 2015. Jejich členové nebyli žádní neználci, působili už v několika dalších kapelách, tedy až na jednoho, toho nejviditelnějšího ze všech, který je vlastně jako jediný Švédem jen na půl. Zpěvák Sebastian Murphy totiž vyrůstal v Kalifornii a do Švédska se přestěhoval až v sedmnácti letech. Své budoucí spoluhráče poznal na karaoke, kde zrovna zpíval písničku od Mariah Carey, pravděpodobně vylitý jako váza, protože tou dobou bojoval se závislostí na všem možném. Je celý potetovaný, trička nejspíš nevede, ale charisma má na rozdávání. On v podstatě vypadá tak, jak hudba Viagra Boys zní. Jeho okázalé vystupování i svérázné texty jsou poznávacím znakem skupiny.
První desku vydali po třech letech fungování a vlastně se o nich ihned začalo mluvit. Na debutu „Street Worms“ se totiž nachází jejich první hit „Sports“, ke kterému vznikl také populární videoklip, v němž právě Murphy hraje hlavní roli. A je to fakt vrcholné dílo, sportovní hymna pro všechny, co nemají rádi sport. Druhé album zaznamenalo podobně silný ohlas a pozitivně o něm mluvil i Iggy Pop, který ho označil za nejlepší nahrávku roku 2021. Jen stěží se vám v punku dostane většího požehnání.
Tím nejzásadnějším krokem v dosavadní dráze Viagra Boys ale bylo vydání třetího řadového alba „Cave World“. To konečně přimělo také mě, se na tuto švédskou partičku podívat pořádně zblízka, jelikož předchozí dvě placky jsem sice registroval, ale nikdy si je po hříchu nepustil celé. S „Cave World“ ale skutečně prorazili. Od té doby hrají největší festivaly a dokonce vystupují v televizních pořadech, ať už doma nebo v Americe. Středobody tohoto alba jsou dva hity – „Troglodyte“ a „Punk Rock Loser“, z nichž první jmenovaná je pro mě naprosto geniální. Jeden z nejzábavnějších punkových singlů posledních let.
Od vydání „Cave World“ uplynuly tři roky. Je tak nejvyšší čas nějak navázat, což Viagra Boys dělají s aktuálním, skoro eponymním albem „viagr aboys“. Asi by se slušelo pár slov k tomu, co vlastně hrají. Na začátku jsem z hlediska post-punku zmiňoval ostrovní scénu, čímž jsem měl na mysli současné hvězdičky jako Fontaines D.C., Idles, shame či Squid. Všechna tato jména sice mají se zvukem Viagra Boys několik společných jmenovatelů, ale Viagra Boys přesto znějí docela jinak – tanečně. Jsou jako jazzově industriální tančírna. Tento návykový podklad dodává pevná rytmická sekce. Další vrstvou jsou uskřípané synťáky a kytary, u nichž nikdy nevíte, kdy vystřelí do popředí. Pomyslnou třešničku na dortu pak představují vokály, často velice výstřední, plné flusanců, krkání, výkřiků ale přesto působící ospalým dojmem nezúčastněného komentátora, který už se v dnešním světě nezmůže na nic víc, než jen ironický úsměv a popíjení lahváče.
Takže žádná gotika jako Fontaines D.C., žádný hardcore jako Idles, žádné indie jako shame a ani žádné krautrockové experimentování jako Squid. Viagra Boys vycházejí z The Stooges (kdo v rockové hudbě ne, tak nejspíš stojí za hovno), Gang of Four nebo Devo. Vliv desky „Funhouse“ od The Stooges je u těchto Švédů díky klíčovému saxofonu všudypřítomný, stejně tak Murphyho projev se nijak netají inspirací u Iggyho. Taneční a elektronické prvky, na nichž hudba Viagra Boys stojí, to jsou pak zejména Devo a jejich nenapodobitelná ujetost. Přestože je to trochu chaos, dá se to celkem snadno poslouchat. S deskou „viagr aboys“ už určitě. Ta totiž představuje kapelu v její dosud nejucelenější formě. Do ucha leze jako nic, stačily dva poslechy a měl jsem pocit, že album znám, přitom je tu tolik ukrytých detailů, že s každým dalším protočením objevím něco nového. Styčné body jsou ale jasné, takřka každá píseň má něco svého, pro co si ji zapamatujete.
Největší pecka nahrávky se nachází hned na začátku. „Man Made of Meat“ splňuje vše, co od Viagra Boys chci. Svým roztančeně punkovým tempem je chytlavá jako prase, má skvělý refrén a ve svém textu si dělá prdel z dnešní doby. Co chtít víc. Je o věčných stěžovatelích na všechno, co chtějí zpátky staré dobré časy. Je o lidech, co koukají na nesmysly v televizi. Je i o těch, co než aby si obstarali základní věci jako třeba jídlo a oblečení (a drogy), tak si raději předplatí OnlyFans tvojí mámy. To vše je samozřejmě přednášeno Murphyho tragikomickým projevem.
Satirická jízda pokračuje směle dále. „The Bog Body“, věnující se přehnaným nárokům na to, jak by mělo vypadat lidské tělo, patří k těm rychlejším skladbám. I ta je velice návyková a za notného přispění saxofonu chytře kombinuje jednoduchou strukturu s hlukovými výstřelky. Prvním relaxem je až třetí „Uno II“, pohodová záležitost, v níž se Murphy vtipně vcítil do těla svého psa. Popisuje, jak moc je asi vyplašený ze svého veterináře, a klade si spoustu otázek. Třeba proč mu trhá ty zuby a na co mu jsou? Kšeftuje s nimi snad?
Podobně uvolněným dojmem hýří i „Pyramid of Health“, jeden z vrcholných okamžiků „viagr aboys“. Má lehce westernovou atmosféru, což u Viagra Boys není žádnou novinkou. Vypráví groteskní příběh borce, co naletěl internetovému šarlatánovi. Namísto životní proměny k lepšímu, ale teď popíjí nápoj od malého zeleného červa a je přesvědčen, že Země není kulatá, ale ve tvaru pyramidy. Připomíná mi to třeba Butthole Surfers, prostě úlet, co se ale moc dobře poslouchá. Tempo desky zase trochu nakopne feťácká hymna „Dirty Boyz“. V ní úřadují zejména synťáky, které naživo věřím rozparádí nejeden dav. Až dosud plyne „viagr aboys“ takřka bezchybně.
Abych ale jenom nechválil, jsou tu i o něco obyčejnější písně, které patří spíše k dobrému standardu Viagra Boys, což také není málo. Takovou je třeba syrová „Medicine for Horses“. Baví mě ale její potemnělá nálada opuštěného baru. Její smutnou romantiku navíc vhodně doplňuje ženský zpěv. Tady trochu slyším Arcade Fire. Na stejnou úroveň mohu přihodit také „Store Policy“ o všudypřítomných korporátních předpisech na všechno. Je hodně noisová s až tribálním nádechem, čímž mi připomíná Tropical Fuck Storm. Z fleku by to mohla být klidně jejich píseň.
Mezi těmito dvěma se nachází skladba „Waterboy“, která je v onom typickém roztančeném rytmu Viagra Boys. Znovu je velice chytlavá a má povedený refrén. Podobně odpíchlá je i „You N33d Me“, Murphyho sebereflexe o tom, jaký to býval sebestředný kokot. Snaží se udělat dojem, a tak ze sebe chrlí nepodstatná fakta, třeba o druhé světové válce (ještě k tomu blbě) nebo se chlubí tím, že dokáže vypít dvacet pět piv. Vykřikování sloganu „potřebuješ mě!“ dostává stále zoufalejšího výrazu. Předposlední a nejdelší skladba na albu, „Best in Show Pt. IV“, se noří zpět do psychedelických představ a šamanských rytmů. Její absurditu podtrhává text pojednávající o obřadu, asi ayahuascy. Sjetý vidím, jak v Newyorském metru celebrity praktikují kabalu, kradu Poseidonův trojzubec, cítím se, jako bych právě přežil obětní rituál, a už chci jen do nebe.
Takhle by klidně mohla novinka „viagr aboys“ skončit, ale Viagra Boys si řekli ne, a připravili jedno překvapení na závěr. „River King“ do celkového konceptu moc nezapadá. Nemá v sobě vtip, žádnou glosu, nic vulgárního, jde pouze o smutnou Murphyho výpověď. Na city tu hraje hlavně saxofon. Něco tak umělecky čistého a pěkného bych od Viagra Boys nečekal. Povedlo se.
Většinou mi posun kapel k přímočařejšímu a stravitelnějšímu zvuku vadí, ovšem to není případ Viagra Boys. Mám za to, že novinka „viagr aboys“ je doposud jejich nejvyváženější nahrávkou, kde prakticky nejsou vyloženě slabá místa a každá ze skladeb má co říci. Tak jako na každém z předešlých alb se jim i zde podařilo zaznamenat několik tutovek, pro které se k „viagr aboys“ budu chtít vracet. Stejně tak je deska pevně semknutá a ideálně dlouhá, takže si ji dozajista budu pouštět i jako celek. Zkrátka tu do sebe vše zapadá. Viagra Boys jsou v ráži a u mě právě obsadili pozici nejoblíbenější post-punkové kapely dneška.
Napsat komentář