Nepamatuji, kdy naposledy jsem byl na koncertě, kde byly všechny kapely hlavní kapely, tedy žádná předehra, ale rovnou plná palba. Kapely byly pouze dvě – Artificial Brain a Suffering Hour – americké soubory, které spolu právě křižují Evropou. Spojení je to náramné. Jak Artificial Brain, tak Suffering Hour, patří mezi má vůbec nejoblíbenější jména současného technického death metalu a jejich poslední řadové desky, tedy „Artificial Brain“ a „The Cyclic Reckoning“, řadím k tomu nejlepšímu, co v daném žánru za posledních pět let vyšlo.
Večer se odehrál v prostorách Modré Vopice. Lidi přišli, ale narváno rozhodně nebylo. Už jsem to tam zažil i zaplněnější. Překvapuje mě, že zrovna tato dvě jména moc netáhnou. Hrají sice poměrně divnou hudbu, avšak kolikrát i stylově podobné smečky dokážou přitáhnout návštěvníků daleko více. Ale tím lépe pro nás. Jestli mě něco na takto zaměřených kapelách naživo fakt baví, tak je to mimo hudby samotné také pozorování jejich hráčských výkonů. A koukat ve Vopici kapelám pod ruce není žádný problém.
Prvním vystupujícím byli Suffering Hour. Musím říct, že bylo opravdu nezvyklé, přijít do klubu a pár minut na to vidět hned takovouto kapelu. Zažil jsem je tu v roce 2022, kdy před nimi zahrály ještě dvě menší smečky. Člověk tak měl nějaký čas se připravit a očekávání gradovala. Nyní ale nic takového. Prostě bum, odhoď bundu do kouta, zaujmi pozice a tady máš nálož. Vypořádej se s tím. Suffering Hour byli samozřejmě skvělí. Mají venku čerstvě nové EP „Impelling Rebirth“, které se moc povedlo. Posunuli se zase trochu jinam a po předchozích hrátkách s kytarovou gotikou se nyní vrhli do thrashovějších temp.
Suffering Hour hráli průřez tvorbou, to znamená obě řadovky plus nové EP, takže kvalita zaručena. Za vrchol bych označil nádhernou „The Abrasive Black Dust Part II“. Sledovat zblízka, jak se YhA mazlí se svou kytarou napříč jejími zvonivými riffy, byla paráda. U novinkové „Revelation of Mortality“ bylo zase super vidět výkony bubeníka IsN. Všechny ty změny temp vypadaly v jeho podání tak jednoduše. Nerozhodil ho ani fanoušek řádící přímo před ním, kvůli němuž se poslední dvě skladby musel furt tlemit, kdykoliv se na něho podíval. Jediné, co bych vystoupení vytkl, byl zvuk, v němž prakticky nebyly zřetelné vokály. Suffering Hour sice nejsou vyloženě o zpěvech, ovšem ze studiových nahrávek jsou normálně slyšitelné. Tady jsem ale od DsG registroval pouze jeho basu. Nějaký hlahol se tu a tam ozýval, nicméně koncert Suffering Hour jsem vnímal spíš jako instrumentální představení.
Artificial Brain sice venku nic nového nemají, ale novinek zahráli i tak dost. Zřejmě totiž něco chystají, protože jak zpěvák Mike Paparo zmínil, minimálně tři nové skladby zde zazněly. I Artificial Brain jsem v Modré Vopici již jednou viděl, takže jsem dopředu věděl, že naživo to bude masakr. A byl. Také jsem věděl, že jsou to pohodáři, takže i nyní došlo na pár vtípků, či různá pošťuchování se členy Suffering Hour. Paparo od začátku vystoupení zaujmul pozici pod pódiem mezi lidmi. Ono také při jejich pětičlenné sestavě by se na minijeviště jen horko těžko vešli. Čistě po paměti bych řekl, že mají dost změn v sestavě, nicméně na hráčském výkonu se to nijak negativně neprojevilo.
Oproti Suffering Hour jsou Artificial Brain přece jenom nekompromisnější. Nemají ve své hudbě moc poloh na oddych. Zpěv je vyloženě jenom jako další nástroj, jako součást deathmetalové masáže. Potěšily jak písně z eponymní placky, tak i některé starší. Musím ale znovu zmínit zvuk, který se bohužel od Suffering Hour nezlepšil, nýbrž ještě zhoršil. V dílčích momentech z toho byla jen obrovská hluková koule, v níž jsem se ztrácel. Korunu všemu pak během asi posledních tří skladeb nasadil rozbitý mikrofon, takže od té chvíle už byli Artificial Brain opravdu jenom instrumentálním koncertem. I tak ale bylo stále co obdivovat.
I přes problémy se zvukem však stál koncert Artificial Brain a Suffering Hour za to. Modrá Vopice sice nepatří k mým nejoblíbenějším pražským klubům, ale zase dokáže zprostředkovat opravdu blízká setkání třetího druhu. Obě kapely zvládají svoji náročnou hudbu bez problémů reprodukovat i naživo, a to s patřičným nasazením a energií. K naprosté spokojenosti tomu tak chybělo jen patřičné zvukové ošetření. Tak třeba příště.
Napsat komentář