Země: Spojené státy americké
Žánr: black / death / thrash metal
Datum vydání: 03.09.2025
Vydavatelství: Nuclear War Now! Productions
Seznam skladeb:
01. Sulphur Omega
02. Chains of Satan
03. Eternal Pentagram
04. Dungeon Spiritus
05. Locked in the Hell of Death
06. Dark Velocity
07. Final Darkness
08. Permanent Crypt
09. Controlled by Metal
10. Netherworld Regiment
Hrací doba: 37:15
Odkazy:
bandcamp
Jsou chvíle, kdy má člověk chuť si pustit něco podřadného, zdánlivě neinspirativního. Něco, u čeho nemusí moc přemýšlet. Ideálním žánrem tohoto ranku je war metal. Warmetalové válčení je často tak neohrabané a přehrocené, až je vtipné. I na tomto bitevním poli lze sice schytat zásah šrapnelem něčím sofistikovanějším, o tom ale dnes řeč nebude. Dnes to bude o jedné náramně barbarské kapele, která je na svoji debilitu na výsost pyšná a umí ji podat vskutku lákavě – ďáblové z New Jersey, obléhací stroj Siege Column.
Členy tohoto uskupení jsou dvě hovada – Shawnslaught Skullkrusher a Joe Aversario. Ti spolu působí i v několika dalších kapelách, takže se jedná o dobře sehranou dvojku. Nejviditelnější ze všech jejich formací jsou právě Siege Column. Prvně o sobě dali vědět roku 2016, kdy vydali demáče. Už z těch bylo zřejmé, že tato kapela bude pěkná prasárna. To se potvrdilo o dva roky později s debutem „Inferno Deathpassion“. Já jsem ten jejich chlívek docenil v roce 2020, kdy vydali řadovku „Darkside Legions“. Tehdy jsem se jim zcela dobrovolně podvolil a nechal se porcovat na kusy.
Jak je, doufám, zřejmé, Siege Column nehrají nic objevného. Kapel, které se ohlížejí čtyřicet let zpět, je spousta. Jen málokterá však dokáže zachytit onu dobu tak přesvědčivě, jako právě oni. Svým rámusem vrací posluchače do doby, kdy ještě žánrové škatulky podzemního metalu nebyly zavedeny. Extrém se neustále stupňoval, scéna byla v rozkvětu. Nebylo ponětí o tom, co je black, death nebo thrash. Siege Column kombinují všechno tohle dohromady. Připomínají střet mezi Bolt Thrower, NME, Repulsion a Sacrilege. Výsledkem je nelítostný prametal, který jako když předchází prvním opravdovým warmetalům typu Beherit a Blasphemy.
Siege Column moc dobře ví, jak zahrát pravé osmdesátkové svinstvo a využívají k tomu všechny možné prostředky. Xeroxová estetika jejich obalů a promo fotek už dopředu vyvolává očekávání po něčem řádně starobylém. Že jsou tato očekávání oprávněná, pak zpravidla ihned v prvních vteřinách poslechu potvrdí kanální produkce. Zde opravdu není cílem mít všechny nástroje krásně slyšitelné a zvukově vyvážené. Tohle je prostě jenom bordel. I přesto však pro žánrové rozkošníky naprosto bez problémů poslouchatelný.
Bavit se u Siege Column o nějakém vývoji nemá moc smysl, protože od „Inferno Deathpassion“ až po aktuální placku „Sulphur Omega“ drhnou prakticky to samé. Je to tak převážně o tom, komu to jak na které desce sedne. V mém případě stále vede minulá „Darkside Legions“, tam je to prostě šleha za šlehou. „Sulphur Omega“ v podstatě nedělá nic jinak. Stále disponuje zdařilými riffy, obměnou rytmiky z té punkově rozdivočelé až po metalově přesycenou, i zvířecími vokály, v nichž se střídají či průběžně souzní ty typicky řvavé s těmi, co zní, jako když splachujete hajzl. Klíčové atributy jsou zachovány, jenom mě to na minulé řadovce bavilo víc.
„Sulphur Omega“ mě dokáže upoutat na skřipec zejména na svém začátku, úplném středu a konci. Takhle to vypadá dokonale, ale mám tím na mysli úvodní titulku „Sulphur Omega“, další „Dungeon Spiritus“, „Trapped in the Hell of Death“ a „Dark Velocity“ a poté konečnou „Netherworld Regiment“. V těchto skladbách oceňuji jejich smysl pro sedlácká tempa, sypání brambor do sklepa, i kytarová kvílící sóla po vzoru Slayer. Občas dokonce přijdou i s chytlavou melodikou, kterou umí náležitě využít a protáhnout. Jsou tu ovšem také momenty, v nichž mi schází o něco více energie, zejména v bicích. Ve zbytku písní tak Siege Column sice hoblují slušně, ale nepůsobí to až tak horlivě. Zkrátka takové „Darkside Legions“ ve svém zanícení vstříc starému metalu nepolevovalo. „Sulphur Omega“ občas sklouzne i do pouhého standardu.
Na novince se rovněž projevila i absence horror synťákových inter. Stejně tak postrádám různé zvuky navíc, jako třeba otevírání hrobů, či co za skřípot to na minulé řadovce byl. Jinak ovšem „Sulphur Omega“ nabízí poctivý zvuk jako z krypty. Hudebně jsou to rovněž Siege Column se vším všudy, takže když sáhnete zrovna po tomto albu, rozhodně neprohloupíte. „Sulphur Omega“ je v pořádku, ale „Darkside Legions“ mě zabíjelo víc.
Napsat komentář