Testament – Para Bellum

Země: Spojené státy americké
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 10.10.2025
Vydavatelství: Nuclear Blast Records

Seznam skladeb:
01. For the Love of Pain
02. Infanticide A.I.
03. Shadow People
04. Meant to Be
05. High Noon
06. Witch Hunt
07. Nature of the Beast
08. Room 117
09. Havana Syndrome
10. Para Bellum

Hrací doba: 50:24

Odkazy:
 web / facebook / instagram

Americká thrashmetalová stálice Testament je pro mě už dvě dekády tou nejzachovalejší legendou žánru. Na rozdíl od ostatních souputníků zní jejich tvorba současně, přitom stále jako Testament. Nikdy se nebáli experimentovat, a co především, ve většině případů jim to i vycházelo. Ať už na konci osmdesátek slevili ze svého nasupeného thrashe do stylu podobnému Metallice, či v devadesátých letech, na rozdíl od většiny ostatních, ještě přitvrdili, stálo to za to. Tedy s jednou výjimkou, albem „Demonic“ z roku 1998, kde už trošku ustřelili. Ale o tom ještě bude řeč.

Minulá placka „Titans of Creation“ se mi líbí dost. Hlavně její začátek je bomba. Testament zde hrají vyvážený mix staré thrashmetalové školy s moderními postupy. Kytaristé Alex Skolnick a především Eric Peterson jsou zruční skladatelé, takže jim to nedělá větší problémy, stejně tak zpěvák Chuck Billy má skutečně široký rejstřík vokálů, který také náležitě využívá. V tomto rozpoložení se Testament nachází od návratového alba „The Formation of Damnation“ z roku 2008, potažmo předchozího „The Gathering“, na kterém položili základy tohoto stylu.

Novinka„Para Bellum“ se blíží právě spíše k „The Gathering“. Testament se zde nebojí hrát opravdu tvrdě, a nejednou přesahují hranice thrash metalu k ještě extrémnějším žánrům. A jdou do toho tak moc, až mi to občas připomíná „Demonic“, což není dobrá zpráva. „Demonic“ je totiž průser, snaha o brutalitu, která se těžce nepovedla. Namísto death metalu jim z toho vylezl průměrný groove metal. Ne snad, že by takto znělo celé „Para Bellum“, ale jisté konotace tu jsou. Novinka toho ovšem nabízí ještě daleko více. Takto pestré album Testament zatím nenahráli, což je po bezmála čtyřiceti letech fungování úctyhodný a odvážný výkon.

Zajímavé věci se konají hned na začátku desky. Není tu žádné intro, žádné protahovačky, ale rovnou nářez. V úvodní „For the Love of Pain“ se střídá Billyho hluboký vokál s Petersonovým skřehotem, klepanice se střídají s blastbeaty a po podivné mezihře přichází smršť blackmetalových riffů jako od Emperor. Vlastně to vůbec nezní jako Testament, ale má to něco do sebe. Třeba ona kytarová linka je opravdu dobrá. Tyto vlivy nejsou vzhledem k Petersonově druhé kapele Dragonlord tak nečekané a jedna podobně načernalá skladba se nacházela i na minulé nahrávce „Titans of Creation“, ovšem zdaleka ne v takovémto rozměru.

Druhá „Infanticide A.I.“ vyšla jako průvodní singl. Fungovala v podstatě jako ideální představení nového bubeníka Chrise Dovase, který vystřídal legendárního Gena Hoglana, protože to tu opět řeže na pomezí black/death metalu, ale i v tradičnějším kvapíku. Jedná se o další velice tvrdý kus, na němž mě baví zejména refrén. Ten, kdo se těšil na klasický Testament, se dočká až se třetí „Shadow People“, která se drží středního tempa a je přece jenom jednodušší, přesto dobrá.

Doposavad je „Para Bellum“ sice plné překvapení, ovšem baví a je fajn. Kámen úrazu přichází s následující trojící, která patří k tomu nejhoršímu, co jsem od Testament kdy slyšel. Testament vždycky uměli balady. Má nejoblíbenější píseň z desky „Dark Roots of Earth“ je balada. Jejich starý ploužák „The Legacy“ je naprostá klasika a jedna z nejlepších balad v metalu, co znám. Ale co má být kompozice „Meant to Be“, čtvrtá položka na novince, to teda fakt nevím. Už první tóny akustické kytary naznačují, že tady se bude brousit hrana trapnosti, a také že ano. Refrén je bolestivý kýč a gradace naprosto nefunguje.

Po tomto sedmiminutovém sranci se kvalita bohužel nijak nezvedá. Testament se vrátí k tvrdšímu metalu, avšak ani „High Noon“, ani „Witch Hunt“ nejsou vůbec ničím výrazné a navíc právě ony připomínají ono období „Demonic“. Takže se tu tlačí na pilu, ale je to celé divně zabrzděné a o ničem. K „Witch Hunt“ mimochodem napsal text Steve „Zetro“ Souza z Exodus, což je už tradice v diskografii Testament. Za něco v ní stojí alespoň čisté zpěvy u konce stopáže. Ale třeba ten zvuk výstřelu z brokovnice v „High Noon“ mi přijde jak vystřižený někde z přelomu milénia, kdy se to asi mohlo zdát cool. Dnes už fakt ne.

Touto pasáží je naštěstí to nejhorší pryč. Následující „Nature of the Beast“ mě nijak neohromuje, ale alespoň představuje jakýsi standard poslouchatelnosti. Zajímavé na ni je směřování k tradičnímu heavy metalu. Má pěkný refrén i nápěvy, avšak možná až moc melodií. „Room 177“ víceméně pokračuje v dobrém průměru. Ukáže klasickou polohu Testament ve středním tempu se silným Billyho vokálem, zejména u konce. Takhle nějak kdyby poskládali melodie do „Meant to Be“, mohla dopadnout lépe.

Závěrečné dva kusy konečně navrací „Para Bellum“ na úroveň z úvodu. „Havana Syndrome“ je v podstatě skladbou, jakou od současných Testament chci – dobré riffy, cválající tempo a chytlavý refrén. Tohle umí. Poslední titulka „Para Bellum“ zase muziku přitvrdí, ale celkem to sedí, i když u nějakých pasáží postrádám pospolitost. Ta rychlejší je každopádně dobrá, hlavně mě dostává styl, jakým Billy zpívá název písně, to je super a můj nejoblíbenější moment na albu. Testament v tom očividně vycítili potenciál, takže si s vývojem této pasáže dost pohráli. Nejprve nasadili groovy, poté až taneční rytmy.

Chceš-li mír, připravuj válku. A tak Testament připravili „Para Bellum“. Jak je vidět, jejich aktuální nahrávka je pro mě dost rozporuplná. Na jednu stranu oceňuji odvahu kapely nestát na místě a neustále se posouvat. Upřímně si myslím, že spoustě lidem se toto album pro svoji variabilitu líbit bude. I na mě působí dojmem velkého počinu, na němž byla spousta práce, ale výsledek se nedostavil. Já ho beru tak z poloviny. Ani ta lepší polovina mi však nepřijde tak zdařilá, jako třeba předchozí „Titans of Creation“. Lepší než „Demonic“ ale novinka je, což ovšem není žádná laťka. Vidím ji asi srovnatelně s deskou „Brotherhood of the Snake“. Takže třetí nejhorší řadovka Testament. Takhle to zní hrozně, ale je to tak.