Země: Spojené státy americké
Žánr: hard rock
Datum vydání: 28.07.2025
Vydavatelství: earMusic
Seznam skladeb:
01. Black Mamba
02. Wild Ones
03. Up All Night
04. Kill the Flies
05. One Night Stand
06. Blood on the Sun
07. Crap That Gets in the Way of Your Dreams
08. Famous Face
09. Money Screams
10. What a Syd
11. Intergalactic Vagabond Blues
12. What Happened to You
13. I Ain’t Done Wrong
14. See You on the Other Side
Hrací doba: 54:20
Odkazy:
web / facebook / instagram
Původní sestava kapely Alice Cooper je zpátky. Po padesáti jedna letech se znovu dali oficiálně dohromady, aby vydali nové album. Tomu říkám návrat. Podobně dlouholetý si opravdu nemohu ani vybavit. Alice Cooper zase není on, ale oni. Pod jménem Alice Cooper se tak po pěti dekádách nemyslí sólovka Vincenta Furniera, tedy samotného Alice Coopera, který si jméno přivlastnil právě po rozpadu originální pětice, nýbrž právě ona původní formace založena roku 1968 ve Phoenixu, jež má na kontě takové klenoty jako „Love It to Death“, „Killer“, nebo „Billion Dollar Babies“, tedy naprosté hardrockové klasiky sedmdesátých let.
Alice Cooper tak mají na co navazovat. Poslední řadovka „Muscle of Love“ z roku 1973 sice za moc nestojí a podobně se dá hovořit i o úplně prvních, ještě psychedelických nahrávkách „Pretties for You“ a „Easy Action“ z let 1969, respektive 1970, kde teprve vymýšleli svůj výsledný zvuk, ale zbytek jejich diskografie rovná se velká kvalita. Ačkoliv se to tak může zdát, návrat skupiny Alice Cooper není až tak nečekaný. Tu a tam se totiž dávní členové – kytarista Michael Bruce, baskytarista Dennis Dunaway a bubeník Neal Smith – ukázali na nedávných sólovkách Alice Coopera.
Vše začalo v roce 2011, kdy se na albu „Welcome 2 My Nightmare“ podíleli na třech písních. Na následující „Paranormal“ pak přispěli dvěma skladbami, a naposledy spolu nahráli tři písně na desku „Detroit Stories“. Série tak skončila až s poslední Cooperovou plackou „Road“, vydanou roku 2023. Tou dobou už se ovšem domlouvali na nahrání kompletního dlouhohrajícího materiálu. Přítomný je samozřejmě i producent Bob Ezrin, jenž je spjatý s kapelou Alice Cooper jako nikdo jiný, a to samé platí i o sólové dráze Alice Coopera. Jediný, kdo se tak nemohl návratu zúčastnit, je kytarista Glen Buxton, který v roce 1997 zemřel. I on však dostal na novince „The Revenge of Alice Cooper“ svůj prostor.
Všechny ingredience ke zdařilému návratu tak byly přítomny. Teď už jenom to hlavní – jak to bude fungovat v roce 2025. Upřímně, nečekal jsem moc. Poslední Cooperova sólová tvorba je sice fajn, ale jen tak na pár poslechů. Nejde o nic, k čemu bych se vracel. Pár povedených skladeb, pár horších, a tak je to už skoro dvacet let pořád dokola. Poslední snahy o inovace šlo zaslechnout na „Along Came a Spider“ z roku 2008, jinak jde o vyloženou poctu starým časům. A nejinak je tomu i v případě „The Revenge of Alice Cooper“, to dá taky rozum. Jenže tady asi fakt zafungovala ona aura dávných časů. Tahle odplata se totiž povedla.
To samozřejmě neznamená, že bychom tu měli další mistrovské dílo jako třeba „Killer“, ale „The Revenge of Alice Cooper“ mě skutečně dokáže přenést do těchto dávných časů, aniž by to působilo nuceně a blbě. Do časů, kdy v sobě Alice Cooper mísili hard rock se syrovým garážovým přístupem i doznívající psychedelií. Je tu hned několik upřímně skvělých písniček, které si chcete opakovaně pouštět, což je třeba něco, co posledním deskám Alice Coopera zoufale chybí. Zřejmě se tak projevil skladatelský um všech zúčastněných, jejž v sobě evidentně stále mají. „The Revenge of Alice Cooper“ má i tu správnou horrorově-hravou atmosféru. Tu sice Cooper uměl zprostředkovat i na svých vlastních počinech, avšak zde je to zvládnuto ještě lépe. Stačí kouknout na kýčovitý obal desky, který je přesně v oněch intencích brakového hororu, z něhož Alice Cooper vycházeli.
Všechny tyto poznatky potvrdí hned úvodní suprová „Black Mamba“. Ta je asi nejlepším reprezentantem onoho přenesení do doby, kdy byla sláva Alice Cooper na svém vrcholu. Její chytlavá kytara pochází ještě od kytaristy Buxtona. Dále mohu vypíchnout hned následující „Wild Ones“. Jak už její název napovídá, jedná se o divočejší jízdu, která funguje zejména díky jednoduše postavenému riffu. Dalším zlatým hřebem desky je „One Night Stand“, jejíž noční osamělá nálada může evokovat legendární skladbu „Desperado“. Jako podobně zdařilé vnímám ještě skromnou hitovku „Crap That Gets in the Way of Your Dreams“, výborným refrénem obdařenou „Famous Face“ či až doo-wop naivní „Money Screams“ s jasným odkazem na „Billion Dollar Babes“ ve svém závěru.
Pozitivní je, že i ostatní písně mají co nabídnout. Neustále se tu něco děje a „The Revenge of Alice Cooper“ ze své základní úrovně po celou hrací dobu nijak výrazně neslevuje, a to má včetně dvou bonusů jednu hodinu. Kdyby se ale prostříhalo, získalo by větší údernost. Některé písně jsou glamově rozšafné, jiné zas vypravěčsky pomalé s až noirovým pojetím. Někde je harmonika, jinde harmonické vokály. Takto zdařile nakomponovanou desku sólový Alice Cooper dlouho nevydal a co se kapely Alice Cooper týče, klidně novinku označím za zábavnější album, než jakým je třeba „Muscle of Love“.
„The Revenge of Alice Cooper“ tak určitě předčilo má očekávání. Čekal jsem Cooperův standard posledních let, tedy nic na vícero opakovaných poslechů. Výsledek je však mnohem zdařilejší, a pokud jste fanoušek a nečekáte další „Billion Dollar Babes“, návratovému albu Alice Cooper se rozhodně vyplatí věnovat čas. Důstojná připomínka jedné dávné legendy.
Napsat komentář