Však to všichni znají. To nejlepší za uplynulý rok tady a teď, stručně a jasně s klikajícími odkazy na příslušná povídání. U některých položek bude odkaz přidán, jakmile daný článek vyjde.
Zahraniční nahrávka roku
Gotická jízda Balkánem plná styčných momentů a skladatelského umu. „The Spin“ mi rotovalo hlavou průběžně po celý rok a jeho síla trvá, možná dokonce i stoupá. Messa svůj styl zjednodušila a dokázala ho napěchovat tolika chytlavými nápady, že novinka po celou svoji stopáž nepolevuje. Jsou tu hity s velkými refrény i přemýšlivější stopy, na své by si tak měl přijít každý příznivec šarlatového doomu.
Španělská inkvizice Teitanblood má na svědomí další násilné svinstvo. Tato věta asi obsahuje vše potřebné, protože každá jejich nahrávka stojí za to, takže jasně že i ta aktuální. Má znatelně čistší produkci a také čitelnější rukopis, nicméně stále to jsou Teitanblood se vším všudy. „From the Visceral Abyss“ je velká deska s potenciálem přitáhnout kapele nové posluchače.
Tak do tance mládeži. Viagra Boys vydali svoji dosud nejucelenější nahrávku. Roztančené rytmy se tu mísí s vyjetými synťáky a Murphyho krkáním. Tato tradičně divoká kombinace přinesla několik dalších tutovek. Drzost a absolutní svoboda tvorby z „viagr aboys“ jenom prýští. Co více od punkové nahrávky chtít.
Extrémní avantgardista Asthâghul si i nadále dělá věci po svém, ovšem na tomto díle se mu to zase jednou sešlo parádně. Je to dlouhé, je to náročné, ale stojí to za to. Escotrilihum se vrátilo ke zvuku i formě ze starších nahrávek, a hned je to daleko lepší. Jen škoda, že koncem roku vydal i další tři vcelku průměrné desky.
Vesmírem plující black metal z dílny Blut aus Nord navazuje na album „Hallucinogen“, a výsledek předčil má očekávání. I jemnější tvář Vindsvala a spol. dokáže nabídnout velkolepé momenty a novinka je toho důkazem.
Česká/Slovenská nahrávka roku
Lvmen vydali album, které mě letos pohltilo možná vůbec ze všeho nejvíce. Vtahující, zatěžkané, ale i očistné. Takové je „Amen“, momentálně moje nejoblíbenější nahrávka skupiny s tak silnou historií.
Papežské schizma a středověk v českých zemích popsaný black metalem a ambientem. Československá spolupráce Zmyrna a Phragments přinesla velkou desku s výtečně zachycenou atmosférou oné doby.
Necrocock truchlí a my se bavíme. Pomalá tempa, skličující témata a přehršel vtíravých souznění. „Truchlohry“ jsou kolekcí deseti skladeb s jeho nezaměnitelným rukopisem a chorými náladami.
Deska, kterou jsem vůbec nečekal, a objevil ji až na samotném konci roku. První dvě alba Prouzy mám moc rád. Aktuální „V téhle době“ se jim může k mému velkému úžasu rovnat. Slezská gotika žije.
Slut svými pěti novými mantrami stvrdili úspěch svého návratu. Oproti předchozí nahrávce se více věnují volným plochám a psychedelii, nicméně utiskovat a hlučet dokážou i v takovémto rozpoložení.
Neřadová nahrávka roku
- Fugitive – Spheres of Virulence
Nutně potřebuji, aby už Fugitive připravili nějakou desku. Po návratu Power Trip jsem si říkal, jak to s nimi vlastně bude, a oni se vytasili s tímto singlem, který je samozřejmě absolutní vypalovačka.
- Suffering Hour – Impelling Rebirth
Svébytný black/death Suffering Hour byl na novém EP „Impelling Rebirth“ obohacen o četné thrashmetalové výpady a nasekán na menší kusy, a jak to funguje.
Táhlé deathdoomové svinstvo „Needle Cathedral“ od Můry patří k tomu nejlepšímu, co v naší zemi minulý rok vyšlo. Riffy, krev a jehly.
Koncert roku
Tohle byla opravdu síla. Black Curse jsou naživo snad ještě intenzivnější než z desek, a to je co říct. Fanatismus, uctívání zlého riffu a poctivě ztrestaná Sedmička.
Spousta energie jak na pódiu, tak v publiku. Ještě jsem neviděl, aby zvukař s hrůzou mával rukama nad hlavou, co se to vepředu děje. Návrat Power Trip s novým zpěvákem má smysl.
Jedinečný zážitek. Portal dokáží zprostředkovat to, co nikdo jiný. Otevřeli bránu do jiného světa a cesta zpět nebyla snadná.
Obal roku
- Steröid – Chainmail Commandos
Nejroztomilejší deska uplynulého roku má také nepřekvapivě ten nejroztomilejší obal. DOSovka Dyna Blaster se zde potkává s přísností metalu a punku, což celou nahrávku dokonale vystihuje.
Objev roku
Čerstvá krev helénského black metalu z Kanady. Philippe Tougas založil další projekt a zase hraje něco jiného. Album „La grande hérésie“ je naprosto oddané svému žánru – mračna šípů letí vzduchem, dračí lodě se právě vyloďují na pevninu a v dáli na kopci vše pozorují ruiny antických chrámů.
Videoklip roku
Jednoduchý, ale výstižný videoklip k jedné výborné písničce. Turnstile hrají na louce před barevnou zdí a lidé skákají z pódia. Jejich klasický koncert v kostce.
Shrnutí roku
Uplynulý rok byl na zdařilé nahrávky podobně bohatý, jako ten předchozí. Zejména co se československé scény týče, jsem měl do první pětky hned několik kandidátů a rozhodování to nebylo lehké. Stejně tak koncertně bylo z čeho vybírat. Došlo i na pár zklamání, zejména v ranku těch ambicióznějších projektů, od kterých jsem si sliboval asi až příliš. Nicméně u jiných slaví úspěch.
Rok 2025 pro mě však zůstane zapamatován především jako rok, kdy odešly dvě zásadní postavy rockové hudby, moji oblíbenci – Ace Frehley a Ozzy Osbourne.
Napsat komentář