Datum: 04.08.2026
Místo: Pevnost Josefov
Pořadatel: Brutal Assault
Vystupující (dle reportu): Ahab, Morax, The Laws playing Sarcófago
ÚVOD, VÝSTAVY A TAK OBECNĚ
Na Brutal Assault jezdím patnáct let. Za tu dobu si festival prošel obrovským vývojem a jen těžko hledám, co by šlo ještě zlepšit. Pevnost Josefov je naprostý unikát a pořadatelé ji neváhají využívat, jak nejlépe to jen jde. I letos se našel jeden nově zpřístupněný prostor – zadní chodba do Bastionu X byla prodloužena. Novinkou byla rovněž otevřená expozice v Ravelinu No. XIV. Jedno mé oblíbené místo naopak zaniklo, pravděpodobně kvůli statice. Tím byl výčep v Bastionu X, kde se dalo vždycky příjemně odpočinout, a hlavně najít místo k sezení v chládku. Namísto něj v jeho zadní části vyrostl boutique, v němž se prodával merch Brutal Assaultu.
Jinak zůstala všechna místa při starém – post-apokalyptický convoy, jazzová vinárna, dům hrůzy, hororové kino, kostnice nebo spousta lekcí a workshopů. Možností je tu spousta. Troufám si říci, že tohle žádný jiný festival nemá. Mě z těchto mimo hudebních aktivit nejvíce baví výstavy, a letos tu byla jedna z vůbec nejlepších v historii Brutalu.
Obaly desek mě zajímají hodně. Poměrně často se jim věnuji i tady v článcích. Bývají pro mě vodítkem, jestli si dané album pustit a co od něj asi čekat. Prostě důležitá součást celého balení. Hlavní výstavou dvacátého devátého Brutal Assaultu byla expozice „The Devil in Detail“ od polského malíře Zbigniewa Bielaka. Nevím, jestli je v současnosti mezi kapelami vůbec někdo žádanější. Velkou část výstavy tvořila díla pro Ghost, ale nechyběli ani Mayhem, Sodom, Watain nebo velkolepé rozevírací obaly pro Imperial Triumphant a Portal. Vidět tyto kresby ve velkém formátu a v detailní kvalitě bylo super. Bielak byl navíc osobně přítomen a provedl zde hned několik komentovaných prohlídek. Rovněž bylo možné zakoupit různé plakáty, pohlednice či skici.
Další zajímavou výstavou byla „Once Upon the Hill“, což je chystaná fotokniha o historii legendární Sedmičky na pražském Strahově. Autorem je Banán, tedy Milan Trachta. Fotografie různých kapel ukazují klub v devadesátých letech, tehdy ještě bez samolepek, ale se specifickou atmosférou. Bylo zajímavé vidět v tomto punkovém sklepě třeba Agnostic Front a Madball, kteří si zde zahráli v roce 1992, a v současné době mohou dělat hlavní akty na Brutal Assaultu. Známých jmen převážně hardcorové scény tam bylo ale více.
Dalšími výstavami byly už modernější „Skinless“, která se nacházela v nově prodloužené chodbě Bastionu X, a „Shit Tits Fuck Cunt“, umístěná pod přírodní tribunou. V první jmenované bylo třeba pár vyobrazených scén z pražského metra s krásně detailními potahy, v té druhé zase byly slovníkovým způsobem vysvětleny původy vulgarit. Terminologie poskytovala i praktické návody užití a pravdy typu „kdo krká okrádá prdel“. Poslední zbývající expozicí umění byla „Ridges in Cement (Frozen Sunset)“, nejmenší ze všech, v chodbě Octagonu.
I mimo koncerty tak bylo na co koukat a čím se bavit. Když se k tomu přičte nutný čas na odpočinek, jsem rád, že se na Brutal Assaultu nacházejí i kapely mimo můj záběr. Ty letos docela opanovaly hlavní scénu, což mi ale úplně nevadilo. Stejně trávím více času v zadní části areálu a problém s kapacitou jsem měl jen jednou, protože jsem přišel pozdě. Podle dosud ohlášených kapel na jubilejní třicátý ročník to ale může být za rok klidně zase obráceně, takže bych z toho nedělal velké drama.
ÚTERÝ
Zahřívací den začíná čím dál tím více vypadat jako regulérní den. Jak návštěvností, tak nabídkou kapel. Už dávno zde nehrají pouze česká jména. Začátek Brutal Assaultu jsem naplánoval na norskou kapelu Morax. Objevil jsem je až díky festivalu. Fungují od roku 2023 a dosud mají na kontě jednu řadovou desku, loni vydanou „The Amulet“. Když jsem si ji pustil poprvé, hned jsem věděl, že tohle by stálo za zkoušku. Morax byli opravdu dobří. Připomínají mi takový mix diovských Black Sabbath a Mercyful Fate. Většina vystoupení byla nariffovaná v pomalejším tempu s velkými chorály, ale začátek a konec setu, to byl až speed metal. Fate nejvíce připomínaly kytarové souboje a souhry, i když v několika případech byly na můj vkus až moc pohádkově melodické. Morax však předvedl sympatické vystoupení.
Poté se nad pevností prohnaly mraky a začalo z nich i trochu pršet, což bylo ideální entrée pro Ahab. Jak už jejich jméno napovídá, tito Němci si libují v námořnických tématech, zejména románu Moby Dick, z něhož postava Ahab pochází. Jejich podvodní funeral doom metal byl patřičně masivní, dlouho vyčkávající na úderný moment. Vzhledem k délce jejich skladeb stihli zahrát čtyři, a během té poslední jsem se odebral pryč – táhlých temp už mi stačilo. V rámci žánru ale určitě zajímavé.
Posledním vystupujícím zahřívacího dne na jeho hlavním pódiu byli The Laws, tedy pocta starým Sarcófago, legendě brazilského extrémního metalu. Sestava kolem Gerald „Incubus” Minelliho zahrála staré fláky obstojně. Nebylo to sice nic extra, ale bylo fajn si klasiky jako „I.N.R.I.“, „Satanic Lust“ nebo „Nightmare“ poslechnout živě. Prasácká hudba Sarcófago dokáže pořád slušně nakládat. Zprvu měli problémy se zvukem, hlavně v kytarách, ale to se postupně podařilo vyladit a vlastně jim to příjemně odsýpalo. Nutno ale uznat, že to místy znělo už trochu archaicky, až úsměvně.
Závěr úterý jsem si chtěl dát s jihokorejským hlavonožcem Octopoulpe, ale na uzavřeném pódiu KAL byl tak nedýchatelný zvuk a tak narváno, že jsem to po jedné skladbě vzdal. Navíc se potýkal s technickými problémy. Škoda, ze záznamů na YouTube vypadalo jeho bubenické sólo vystoupení zajímavě a poslední deska „ALT-164“ se rovněž poslouchá dobře.
Napsat komentář