Země: Česká republika
Žánr: heavy metal
Datum vydání: 25.11.2024
Vydavatelství: Papagájův Hlasatel Records
Seznam skladeb:
01. Metal President
02. Maximum Rock’n’Roll
03. Fire on the Road
04. Lovely Girls
05. Train to the Better World
06. Critical Situation
07. Charisma on the Account
08. Hard Pint of Heavy
09. Bet on It
10. Cult of Tape
11. When Death Embrace You
12. Shadows in the Light
Hrací doba: 41:33
Odkazy:
web / facebook / instagram
Ostravští Malignant Tumour za svou třicetiletou existenci platí za zavedené jméno tuzemské tvrdě rockové scény. Ve svých začátcích se věnovali pravověrnému goregrindu po vzoru Carcass, takže skladby o pár sekundách, patologické texty a nespočet splitek. S příchodem prvních dlouhohrajících alb ovšem svůj styl usměrnili do proudu snesitelnějšího pro širší metalpunkové publikum. Prasárny vystřídal rock ‚n‘ roll hraný hodně od podlahy. Za přelomová alba lze vnímat „In Full Swing“ a následující „Earthshaker“, vydaná mezi lety 2008 a 2010, díky kterým jsem na ně přišel také já.
S nově nabraným stylem bližším spíše k Motörhead se Malignant Tumour dostalo ohlasu nejen od fanoušků, ale i kritiků. Ostatně byli ocenění Cenami Břitva i Anděl. Následující tvorba „Overdose & Overdrive“ a „The Metallist“ se nese ve stejném duchu. Už dvacet let jsou tak věrni svému stylu. Tedy rock ‚n‘ rollu zabaleného v heavymetalovém hávu, který je navíc notně zanesený od původních crustových sazí. Aktuální album „Maximum Rock‘n‘ Roll“, vydané v září uplynulého roku, samozřejmě nedělá nic jinak. Malignant Tumour našli svoji polohu a té se drží. Novinka vyniká pouze svojí délkou, kdy poprvé v historii kapely překračuje hranici čtyřiceti minut, což je zároveň její největší slabinou.
Tím jsem tedy propálil to hlavní. Kdyby bylo „Maximum Rock‘n‘Roll“ o něco kratší, bývalo by mě bavilo více. I takto ovšem s přehledem splňuje standard Malignant Tumour a představuje poctivou jízdu. Ale je tu ještě jedna odlišnost. Malignant Tumour zde nabízejí i, světe div se, balady. Jsou to bluesové kousky vybočující z tradičně burácejícího metalu, a vlastně jim docela sluší. „Critical Situation“ ani „When Death Embrace You“ sice nepatří k nejzářnějším momentům desky, ale především druhá jmenovaná dokáže až nečekaně zaujmout.
Vůbec nejvíce mě tu ale baví ty rozparáděnější kusy. Mám na mysli zejména titulku „Maximum Rock‘n‘Roll“ a „Lonely Girls“. Obě mohou překvapit svým tempem, které přestože není klasickým úprkem vpřed, tak šlape jako svině. První jmenovaná má výborný riff, druhá zase chytlavý refrén. Právě refrény jsou ovšem na placce občas úskalím, jelikož zkrátka nenabízí tak zapamatovatelný motiv, což jinak dobré skladby zbytečně sráží. Kolikrát by se hodilo nějaké výraznější vyústění či vrchol. Týká se to třeba úvodní „Metal President“, lehce melancholické „Fire on the Road“ nebo desítky „Cult of Tape“, jež je jinak rokec jak hovado. Škoda ale toho upozaděného refrénu.
V jiných případech si s tím ale Malignant Tumour poradili klasicky, tedy vyřváváním názvu písně. Takovými představiteli jsou třeba „Hard Pint of Heavy“ a „Bet on It“. Jejich postupy nepřinášejí nic neokoukaného, ale na to se tu nikdo neptá. Poskládané je to dobře. Výrazně prospívají také kytarová sóla, která ve všech skladbách kvílí tak, jak se na podobnou muziku hodí. Celkově však o „Maximum Rock‘n‘Roll“ platí, že by mu rozhodně prospělo nějaké zkrácení. Vzhledem k jejich povaze by nahrávkám Malignant Tumour mělo v pohodě stačit něco kolem třiceti minut. Při poslechu nejnovějšího alba se ke konci začíná materiál trochu vyčerpávat, a zařazení skoro pětiminutové balady ke konci placky tomu zrovna nepomáhá. Poslední „Shadows in the Light“ pak většinou už ani nevnímám.
Kolem a kolem se toho u mě a Malignant Tumour vlastně zas tak moc nemění. V jejich diskografii nemám žádnou vyloženě top desku a vnímám je především jako výbornou živou kapelu. Viděl jsem je několikrát a vždy to bylo super. Z desek mi je asi nejvíce po chuti „Earthshaker“, ale klidně bych mohl na toto místo dosadit i „The Metallist“. Svoji kvalitu si drží neustále, takže pokud vám jejich styl sedí, asi nelze být jakoukoliv nahrávkou zklamán, a přesně to platí i pro „Maximum Rock‘n‘Roll“. Já si v ní to své našel. Výše zmíněné opusy u mě nepřekonává a po osmi letech čekání bych možná čekal i silnější zářez, ale i tak s ní Malignant Tumour splňují vše na nich podstatné.
Napsat komentář