Voivod u nás bez přehánění hrají rok co rok. Na festivalech i v klubech. Co se pražských klubů týče, byli snad ve všech. Před pár dny si odbyli premiéru v dalším z nich, holešovickém Cross Clubu, což byla zároveň i moje premiéra s tímto vskutku originálním místem. Futuristický prostor z ocelových konstrukcí a svařovaných soch je jako dělaný pro hudbu Voivod. Trochu překvapivě došlo k tomuto spojení až teď, čtvrteční červencové noci roku 2025.
V Cross Clubu probíhala ve stejný den i další sešlost několika hardcorových až grindcorových kapel, takže lidí bylo v areálu docela dost. Voivod však hráli venku. Předskakovala jim trutnovská Exorcizphobia, dnes už dá se říci stálice tuzemské thrashmetalové scény. Je to zvláštní, ale viděl jsem je zde naživo vůbec poprvé. Sice je registruji už od prvotiny „Something Is Wrong“, několikrát jsem se nacházel na akci, kde vystupovali, ale prostě jsem doposud neměl tu čest. Byl jsem na ně tedy dost zvědavý, protože jejich forma se dle mého soudu neustále zlepšuje, což náležitě ocenila i akademická obec, která je za poslední řadové album „Spiritual Exodus“ ocenila cenou Anděl.
Prvotní tvorba Exorcizphobie mě nikdy moc nebrala, ale od splitka s Lahar už jsem jim začínal přicházet na chuť. „Digitotality“ z roku 2020 a o tři roky mladší desku „Spiritual Exodus“ beru jako jejich dosavadní vrchol. Mají zde skladby, které navíc dost připomínají právě Voivod, z čehož, soudím, pramení jejich účast na tomto koncertu. Vystoupení Exorcizphobie rozhodně bavilo a splnilo má očekávání. Ačkoliv je jejich současná tvorba technicky zdatnější a pokročilejší, stále si v sobě drží onu divokost crossover thrashe ze svých začátků. A to se na koncerty samozřejmě hodí. Pojí v sobě dobré riffy, rozjetá tempa i chytlavé nápady. Co víc od thrashe chtít. Jak uvedl zpěvák a kytarista Tomáš Skořepa, Exorcizphobia se nefláká a chystá nové album. Při jejich současné formě nemám pochyb o tom, že bude opět stát za to.
A Voivod? Ti byli samozřejmě super, tak jako vždy. Asi takto by se dal jejich koncert shrnout. Je to podáno hodně lakonicky, ale to je prostě dáno tím, že sem jezdí fakt často a já je viděl už hodněkrát. Moc dobře tak vím, že koncerty Voivod jsou top. Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších kapel, a ještě nikdy mě nezklamali. Vystoupení bylo avizováno v rámci poslední studiové nahrávky „Morgöt Tales“, na níž Voivod ku příležitosti oslav 40 let fungování znovu nahráli několik svých písní a dali jim současný kabát. Výběr zahraných skladeb tomu ovšem úplně neodpovídal – z „Morgöt Tales“ zazněla všehovšudy jen jedna stopa.
Jednalo se o tradiční koncert Voivod, kde zaznělo vše podstatné, plus pár méně obvyklých kousků. Tak by to mělo být. Sestava Away, Snake, Chewy a Rocky šlape jako hodinky, takže je v podstatě jedno, co ze svého repertoáru vyberou, vždy to bude zahrané na sto pro dobře. Začali legendární technicky thrashovou smrští „Experiment“, a na tu navázali současnou progresí „Holographic Thinking“ z poslední řadovky „Synchro Anarchy“. Písně staré i nové vedle sebe působí naprosto přirozeně. Ačkoliv Voivod svůj styl neustále obměňují a vyvíjí se do jiných sfér, základ je jasně rozpoznatelný.
Z novější éry zazněla i má oblíbená „Inconspiracy“, kterou zpěvák Snake představil pár slovy o dnešním chaotickém a kdoví kam směřujícím světu, takže nezbývá, než si otevřít pivo a vše jen s úsměvem pozorovat. Z nedávné doby potěšila rovněž píseň „Fall“. Jinak se ale jely jenom staré klasiky z osmdesátek. Možná trochu škoda, že naprosto vynechali cokoliv vydané mezi lety 1990 až 2015. Ve výsledku mi to ani nevadilo, což je ale dáno tím, že jsem je viděl už po několikáté, takže jsem si zástupce tohoto období mohl užít jindy. Současný výběr skladeb je zaměřený více na starou školu, což nejvíce doložila „Condemned to the Gallows“, která vlastně ani nikdy nevyšla na regulérní desce, pouze na demu a jednom výběru z roku 1984. Bylo to snad vůbec to první, co kdy Voivod ve studiu nahráli. Jako názorná ukázka jejich studiových začátků posloužilo úvodní bubenické intro, které zde pustili z originálního záznamu. Krásný přenos do jejich punkmetalového věku.
Z podobného období zazněla také zemitá, postapokalyptická „Nuclear War“ z debutové desky „War and Pain“. Ta byla uvedena ku příležitosti vznikající počítačové hry ze světa Voivod, „The Nuclear Warrior“. Jedná se o klasickou plošinovku s devadesátkovou grafikou. Nedávno se na ni vybrala potřebná částka na Kickstarteru, kde je stále možné přispět i něco navíc. Dále nechyběly ani voivodí klasika „Ripping Headaches“ a na závěr také samozřejmě obdobná divočina, legendární „Voivod“. Právě na ty docházelo mezi fanoušky k největším vášním, což si zejména Snake dost užíval. K povinnostem patřili také „Tribal Convictions“, „The Unknown Knows“, či pinkfloydovský přídavek „Astronomy Domine“. Mně však udělaly největší radost ty méně obvyklé skladby. Podivná „Cosmic Drama“ a zejména pak „Forgotten in Space“, jedna z mých vůbec nejoblíbenějších od Voivod. Tyto dvě jsem od nich naživo ještě neslyšel.
Z hlediska hodnocení tak není moc co řešit. Předskakující Exorcizphobia potěšila a zahrála parádně. Ohledně Voivod jsem moc dobře věděl, že to bude super, a také to super bylo. Voivod jsou povšechně geniální kapela, jak studiově, tak koncertně. Oceňuji, že vždycky když je někde vidím, tak mají trochu pozměněný setlist, takže dokážou vždy něčím překvapit. V kulisách Cross Clubu to navíc dostalo další rozměr a bylo vidět, že se jim zde líbí. Nejenom, že vzhled klubu Snake okomentoval z pódia, ale po skončení programu se nebyl problém s jednotlivými členy potkat. Všichni vypadali v dobrém rozmaru. Přestože se jedná o legendy s kultovním statusem, tak nemají žádné hvězdné manýry a jsou prostě normální. Až tu budou příště, nebudu s největší pravděpodobností chybět.
Napsat komentář