Země: USA
Žánr: garage punk / speed metal
Datum vydání: 30.05.2025
Vydavatelství: RidingEasy Records
Seznam skladeb:
01. Not of This World
02. Altered States
03. Deadbeat at Dawn
04. At War With Hell
05. Take Me to Your Leader
06. Rats in Love
07. Above the Law
08. Get Loud
09. Metal to Metal
10. Say It to My Face
Hrací doba: 33:14
Odkazy:
bandcamp / facebook / instagram
Hrozba jaderné války visí stále ve vzduchu, vize post-apokalyptického světa tak nadále žije. Až nastane nukleární zima, bude se krom zásob ropy a palcátů jistě hodit také vhodná průvodní hudba. A tu by mohli zprostředkovat Zig Zags, pankáči ze slunného Los Angeles, kteří se postupem času přetransformovali do punkmetalového hybridu stojícím na úplných žánrových základech. Jejich misie nyní dosáhla čtvrtého stání, na jaře totiž vydali řadovku „Deadbeat at Dawn“.
O Zig Zags tu již byla řeč, a to sice ku příležitosti vydání minulé studiové nahrávky, jíž byla kompilace znovu nahraných hitů kapely novou sestavou, „Strange Masters“. Ta se opravdu povedla. Díky ní jsem si Zig Zags oblíbil ještě více než předtím. Stvrdili na ní svůj záměr pokračovat v metalovějším zvuku a přitom neztratit punkovou podstatu. Vyváženost jejich stylu je, dá se říci, perfektní, jelikož nabízí tak nějak to nejlepší z obou světů. Bavíme se samozřejmě o střídmém, až neandrtálském ztvárnění obou stylů. Jde tak především o kurva dobré riffy, vhodně nasekaná tempa a hlučné refrény. Prostě velká zábava.
Za zlomové dílo Zig Zags považuji předchozí klasickou řadovku „They’ll Never Take Us Alive“ z roku 2019, na níž právě vykrystalizovalo jejich metalové směřování do finální podoby. První eponymní deska „Zig Zags“ je ujetým psychedelickým garážovým punkem. Dvojka „Running Out of Red“ už přidala na špinavém metalu, ale stále se tu objevují písně v melodickém stylu Ramones i stonerový smrad. Třetí „They’ll Never Take Us Alive“ už ale naplno spojila punk s metalem. Upocený, umolousaný metal punk. Jako kdyby se propadli zpět do časů, kdy spolu tyto styly teprve začaly fúzovat. Lze tu tak slyšet vlivy Black Flag, Judas Priest, Metallicy, Mudhoney či Venom. Je toho dost. To, že právě s touto plackou došli Zig Zags do své dosavadní vrcholné formy, usuzuji z toho, že novinka „Deadbeat at Dawn“ jede v tom samém.
„Deadbeat at Dawn“ dostalo svůj název po ultranásilném filmovém béčku z osmaosmdesátého roku, které nemělo snad ani žádný rozpočet a všechny postavy v něm zařvaly. To zní jako ideální inspirace pro Zig Zags. V jejich textech se totiž odehrávají obdobné kratochvíle. A když zrovna nejde o inspiraci kultovními krvavými braky, tak se věnují vyhuleným představám o invazi vetřelců a zničení naší planety. Nebo jiné planety. Jednoduše kravál a dělání bordelu. Žádné kompromisy. Odpovídá tomu i produkce desky, jež je patřičně zasviněná a dokonale ilustruje jak špinavé skladiště, tak vyjeté obrazy o dystopii a meziplanetárních bojích. Zároveň je ale i kvalitní a lehce čitelná, nic neposlouchatelného.
Při porovnávání všech alb Zig Zags řadím „Deadbeat at Dawn“ asi na úroveň „Running Out of Red“, to znamená výše než debut, ale níže než předchozí „They’ll Never Take Us Alive“ a předělávkovou kompilaci „Strange Masters“. Jinými slovy, i novinka je parádní záležitostí, nicméně euforii jako u prvotních poslechů „They’ll Never Take Us Alive“, kdy jsem Zig Zags objevil, už neprožívám. Což jsem tak nějak čekal. Hlavní je, že Zig Zags do toho furt řežou se stejnou vervou.
I „Deadbeat at Dawn“ obsahuje hned několik jasných tutovek. Tou je třeba píseň titulní, která splňuje vše, co od Zig Zags očekávám, tedy riff silný jako prase a chytlavý refrén. Podobně mě baví i jednoduchá, ale sakra efektní vyřvávačka „Above the Law“. Její hlavní slogan je natolik v pořádku, že se klidně může neustále opakovat. Dalšími podobnými hity jsou i „Get Loud“ a hymna „Metal to Metal“. Prostě maniakální bezhlavé ódy na metal, které nenechají posluchače vydechnout. Dále se tu objevuje třeba další vtipná připomínka na Venom, „At War With Hell“, byť hudebně nyní nevyužívá žádný riff inspirovaný právě tímto triem jako v minulosti, nebo kytarová jízda „Altered States“. Špatná či nudná skladba tu není žádná, všechny šlapou, jsou patřičně drzé a plné siláckých sloganů. Zig Zags jsou svým způsobem hudebním ekvivalentem osmdesátkových akčňáků; hlavně u toho moc nepřemýšlet, jenom se bavit jejich stupiditou a neopakovatelnou atmosférou.
Zig Zags tedy nezklamali. Trvalo to dlouhých šest let, ale konečně vydali něco nového. „Deadbeat at Dawn“ sice možná není napěchované hitovým materiálem tak moc, jako jeho předchůdce, ovšem i tak obsahuje tolik atraktivních skladeb, že mi bude rotovat přehrávačem i v budoucnu. Tohle trio totiž hraje jako brus, a jestli chcete dávku metalu s velkým M, tak je právě tady. O tomhle je celá jeho původní podstata, žádná návštěva galerie, ale pořádný rachot. Desku mimochodem Zig Zags dokončovali v době, kdy bylo Los Angeles v plamenech.
Napsat komentář