Akce od Kreas a ještě k tomu navíc v Subzero se odmítají těžko. Po chvilce váhání jsem tak přece jenom vyrazil i na Caustic Wound, protože jsem je dosud nikdy neviděl. Caustic Wound jsou dnes již dobře známou kapelou deathgrindového žanru, byť mají na kontě jenom dvě řadovky, z nichž ta poslední, „Grinding Mechanism of Torment“, vyšla letos na jaře. Já se k nim dostal skrze prvotinu „Death Posture“, která metalovým podzemím zarezonovala skutečně vehementně, ostatně není divu, když jsou tu kytaristé z Mortiferum, bubeník z Magrudergrind a zpěvák z Fetid, tedy zavedených jmen jak death metalu, tak grindcoru. Že bych ale Caustic Wound někdy vyloženě propadl, to ne. Povedený deathgrind nicméně dozajista servírují.
Večer ve smíchovském sklepě odpálili českoslovenští reprezentanti Morbid Angel Dust. Tříčlenná kapela složena ze členů nejrůznějších grind/metal/punk partiček předvedla klasický grindcore. Bez basy. Ačkoliv jsem přišel do klubu s menším zpožděním, myslím, že jsem viděl drtivou většinu jejich vystoupení, které mohlo mít tak čtvrt hodiny. Čili naprosto v grindových intencích. I díky tomu nestihli nijak nudit, prostě tam pálili jednu krátkou pecku za druhou. Jenom trochu škoda nevýrazné kytary, kterou přehlušila palba bicích i frenetický vokál. I přesto však příjemně striktní zahájení.
Poté se večer přesunul od grindu k death metalu, a ještě navíc do Mexika. Na pódiu se objevili Castleumbra. Ti sice existují už skoro dvacet let, nicméně k prvnímu dlouhohrajícímu albu se dostali až před dvěma roky. Soudím tak, že hráli převážně právě z této desky „Nammu Tammtu“, a jestli ne, tak jedině z EPčka „Cthulu Wgah’nagl Fntagn“, nic jiného totiž na kontě nemají. Jak z posledního názvu vidno, Castleumbra jsou vyznavači kultu Cthulhu, v death metalu a metalu obecně poměrně tradiční záležitost. Tak jak nepřekvapí tento koncept, tak také nepřekvapila jejich hudba, protože to byl ten nejvšednější death metal, jaký si lze představit. Byly tu pasáže, co bavily, avšak těch, u kterých jsem spíš jen vyčkával, s čím se vytasí příště, bylo nepoměrně více. Zpočátku měli navíc ještě dost hrozný zvuk, to se naštěstí podařilo po pár písních vyřešit. I tak bylo ale jejich vystoupení docela nuda.
To druhá sebranka z Mexika, kapela Reverence to Paroxysm, už mě brala přece jenom více. Hlavně tedy v první polovině, to jsem se až podivoval, jak dobré to je. Na rozdíl od Castleumbra mi přišlo, že měli nějaký hudební názor. Drhli poměrně obstojně hnusný death doom, takže spousta parádních temp a nabalujících se riffů. Občas připomínali Coffins. Rozdíl oproti Castleumbra byl markantní, a to jsou tu někteří členové stejní. Nejviditelnější z nich byl zpěvák a kytarista Antimo Buonanno, který o pauze v podstatě jen vyměnil triko a hobloval dál. Bavily také jeho mocné výrazy, při nichž protáčel panenky a mezi kytarovými přechody řval mimo mikrofon jak postřelený. To udržovalo posluchače ve střehu jak u Castleumbra, tak u Reverence to Paroxysm. Poslední skladby sice už působily trošku zdlouhavým dojmem, nicméně celkově se jednalo o povedený koncert. Přesto upřímně pochybuji, že se třeba jejich jediné, dva roky staré řadovce „Lux Morte“, nějak doma pověnuji. Na to jsem u nich postrádal jakoukoliv originalitu – něco navíc.
Pak už zbývalo jediné, dát si, respektive přežít Caustic Wound. Jak už jsem poznamenal, tento masakr ze Seattlu patří v dnešní době k těm nejvýraznějším a také nejrespektovanějším deathgrindům. Dělají to opravdu dobře. Ze studiovek mě to však až tak nechytá. Párkrát si je pustím, ale k opakovaným poslechům mě Caustic Wound nepřimějí. Je ovšem jasné, že tohle je přesně ta hudba stvořená pro živá vystoupení. A přesně to se mi v Subzero potvrdilo. Bylo to totiž naprosto super. Od prvního momentu až po samotný konec mě dokázali svým výstupem naprosto uzemnit. Není si prakticky na co stěžovat.
Caustic Wound naživo šlapou jako hodinky. Trvalo to jenom pár vteřin a doposud pouze přihlížející dav byl v jednom ohni. Jejich deathgrind je natolik zručně poskládaný a v živé podobě energický, že se jeho tlaku dá jen těžko odolat. Stejně tak zvuk byl naprosto v pořádku. Jejich půlhodinka utekla jako nic. Až jsem si říkal, že hráli snad jen pár minut, jaký to byl fičák. Lidé neměli dost, takže po krátkém vyřvávání tradičního „one more song“ se Caustic Wound na pódium vrátili. A dali přídavek, co měl asi jednu vteřinu – grindcorová klasika na závěr.
Především díky Caustic Wound (jak by také ne), se z toho nakonec stala akce, která rozhodně stála za návštěvu. Spolupráce Mexika a Spojených států v normálním světě funguje bezproblémově, nikdo neměl potřebu stavět zdi. Stejně tak československou mlátičku Morbid Angel Dust nikdo nechtěl deportovat. Návštěva Subzero asi mohla být klidně větší, ale minimálně na hlavní akt se prostor zaplnil jakžtakž obstojně. Caustic Wound byl každopádně masakr, daleko lepší než z desek. Vidět je naživo stojí za to.
Napsat komentář