Země: mezinárodní
Žánr: black metal
Datum vydání: 12.01.2024
Vydavatelství: Nuclear War Now! Productions / Occult Antiquities
Seznam skladeb:
01. Intro (Napoleonic Battlefield Cleanup)
02. By Way of Torchlight From Parliament to Catacombs
03. Hard as a Coffin Nail
04. Accipitridae
05. Interlude (Graverobbers Profit Off the Fallen of Both Sides)
06. Hail Dark Forces
07. Satan Soldier of Fortune
08. Outro (Dragged Via Musket Straps and Set Upon Bivouac Fires)
Hrací doba: 37:48
Odkazy:
bandcamp
Black metal má spoustu podob. Existuje však termín jako napoleonský black metal? Jestli ne, tak na mezinárodní uskupení Departure Chandelier by se dost hodil. Jejich fascinace francouzskou historií právě z tohoto období je zaznamenána už na několika nosičích, a ten poslední, „Satan Soldier of Fortune“, vyšel právě letos.
Ačkoliv má tato kapela na kontě prozatím pouze dvě dlouhohrající nahrávky, funguje už minimálně od roku 2011, kdy vydala své první demo. Ve stejné době se navíc nahrávala už i jejich první řadovka „Antichrist Rise to Power“, ta však spatřila světlo světa až o osm let později, a právě tehdy jsem Departure Chandelier zaregistroval poprvé.
Doposud o Departure Chandelier mluvím jako o kapele, ale možná by bylo lepší používat termín projekt. Podle metalového archívu má tři členy, kteří se skrývají pod přezdívkami Fanalis, Crucifixus a Vinculum. Ti se spolu různě potkávají i v dalších skupinách jako Ash Pool a Vensuberg Cardinal. Říkají-li vám něco tyto spolky, hudebně k nim lze Departure Chandelier přirovnat. Přiložit lze i Akistsa. Zejména Ash Pool je v black metalu celkem zavedené jméno, Vensuber Cardinal je pak přímým vedlejším projektem Departure Chandelier. Borci mají navíc široký stylový záběr a Fanalis i Crucifixus založili také svá vydavatelství; první jmenovaný má Hospital Productions a druhý Tour de Garde. Na Tour de Garde lze najít především black metal, ale Hospital Productions nabízí i noise nebo industrial.
V prvním odstavci jsem užil přívlastku mezinárodní. Fanalis s Vinculumem jsou totiž ze státu New York, zatímco Crucifixus z provincie Québec. Tam sice vládne francouzština, ale Departure Chandelier tedy nejsou Francouzi, přestože se věnují francouzské historii. To ovšem není v metalu žádnou překážkou a ani ničím výjimečným. Tématu se i tak zhostili velice věrně. Jak lze vidět na přiložené fotce níže, s vizuální fotoprezentací je to už trochu horší. Koneckonců, i tenhle nešvar je s black metalem tak nějak spojený, ale ty vole, Departure Chandelier se tohle trapno povedlo splnit opravdu znamenitě.
Prvotina „Antichrist Rise to Power“ sledovala prakticky celé Napoleonovo působení v čele Francie. Od vítězné bitvy nad Rakušany u Marenga roku 1800, až po útesy Svaté Heleny, kde dožíval v nuceném vyhnanství. Obsaženy jsou jak touha po bezmezné moci a hraní si na Boha, tak samozřejmě i neutuchající války a postupný úpadek. Jak lze z názvu nahrávky vidět, Departure Chandelier popisují jeho cestu jako antikristův vzestup k moci. Je tu tedy zajímavá přesmyčka, kde v black metalu obligátního Satana vyměnili za Napoleona.
Novinka „Satan Soldier of Fortune“ pak popisuje, jak si Napoleon čistil cestu k sebekorunovaci za císaře, zatímco na bojištích byly kupy mrtvých. Oblečen v rouchu s merovejskými včelami, na hlavě vavřínový věnec a u pasu zlatou šavli s diamantem v jílci, uchopil korunu a za přítomnosti papeže Piuse VII. si ji posadil sám na hlavu. Jak lze opět vidět už z názvu desky, Napoleon je tu za vojáka štěstěny, který se proměnil v Satana. Posloupnost textů písní zároveň ukazuje, jakoby Napoleon povstal z mrtvých – z rakve v katakombách až po korunovaci v pařížské katedrále Notre-Dame.
Jak tedy vidno, Departure Chandelier splňují hned několik black metalových pravidel, a to ortodoxní trve fotky i texty o Satanovi. To samé platí i o hudbě. Stylově i zvukově je to klasický black metal, leč poskládaný vskutku zajímavě. Když jsem slyšel prvotinu „Antichrist Rise to Power“, kromě obalu a ústředního tématu mě nijak nezaujala. Dodnes ji vnímám jako vcelku průměrnou nahrávku, která však jasně vykazovala dobré nápady a určitý potenciál. A ten se opravdu povedlo na novince „Satan Soldier of Fortune“ využít.
Nahrávka zní majestátně. Může za to jak samo účinné skladatelství, tak vhodně zvolená produkce. „Satan Soldier of Fortune“ je po všech stránkách honosnější než „Antichrist Rise to Power“, avšak neděje se tu nic přehnaného, co by narušovalo estetiku syrovějšího black metalu. Kytarové riffy jsou náležitě mrazivé, tak jak je v žánru známe od nepaměti, což drží album v neustále agresivní poloze, přestože nálada některých písní je spíše zádumčivá. Jsou tu rychlá tempa, ale častěji „Satan Soldier of Fortune“ hraje na bathoryovskou střední notu, z čehož pramení ona velkolepost. Skladby obecně nejsou nijak komplikované, a hlavně se snaží využít svůj klíčový motiv a utvořit kolem něj náležitou atmosféru.
Ústředním poznávacím znamením Departure Chandelier jsou však klávesy. Ty mají takovou sílu, že by snad zvládly dobýt celou Evropu samy o sobě. Zvláště jim přisuzuji zásluhu na tom, proč mě „Satan Soldier of Fortune“ tak moc baví. Na „Antichrist Rise to Power“ byly rovněž přítomny, ale skromněji, a hlavně stejně jako všechny ostatní aspekty, ani ony ještě nebyly na takové úrovni. Na novince jsou protkané takřka každou skladbou. Riffům i zpěvům dodávají výborné a chytlavé podkresy, čímž pozdvihují celé kompozice do vyšších pater. Jejich vliv na „Satan Soldier of Fortune“ bych přirovnal třeba k Esoctrilihum na „Eternity of Shaog“.
Začátek alba je přesně takový, jaký lze od koncepční nahrávky čekat, tedy intro, jemuž vévodí synťáky. Už zde je jasné, že o silné melodie nebude nouze. „By Way of Torchlight From Parliament to Catacombs“ je jednou z těch skladeb, kde jsou skvělé struktury a riffy, ale právě pohlcující klávesový motiv, který promlouvá celou písní, z ní dělá ještě něco víc. Výborná záležitost, stejně jako následující „Hard as a Coffin Nail“. Ta zase přichází s docela jiným konceptem. O synťáky tu vůbec nejde. Tomuto kusu vévodí čistě primitivní přístup staré, až hellhammerovské školy. Riffy jsou totální smrt a úderný refrén „HARD AS… A COFFIN NAIL!“ jakbysmet.
Čtvrtá „Accipitridae“ navrací album do vznešenějšího tónu. Blackovou vřavu opět dokresluje magický motiv na klávesy a přechod v polovině stopáže patří k tomu nejlepšímu na celém „Satan Soldier of Fortune“. Atmosféru trochu uvolní klidná minutová mezihra, na níž naváže zemitá „Hail Dark Forces“. Stojí na velice výrazném riffu a místy se položí i do agresivnějšího tempa. Ke konci nabídne epičtější polohu, což je asi její nejlepší část. Nemá sice sílu prvních tří skladeb, nicméně je to stále dost dobré. Trochu slabší mi připadá až závěrečná titulka „Satan Soldier of Fortune“. Nese se ve středním valivém tempu a vede ji melodická kytarová linka, která se mi postupem času dost zajídá. Až v poslední minutě se výrazněji přidají synťáky, a hned je vše lepší, to už ale následuje pouze outro (provedením velice podobné jako intro) a je konec desky.
Když se na „Satan Soldier of Fortune“ dívám jako celek, vlastně si uvědomuji, že má lehce sestupnou tendenci. Začátek je naprosto skvostný a Departure Chandelier tuto úroveň drží až do mezihry zhruba za polovinou alba. Následující dvě skladby rozhodně nejsou špatné, ale po bok těch prvních je zařadit nemohu. Nicméně i tak se samozřejmě stále bavíme o kvalitním black metalu. „Satan Soldier of Fortune“ jednoznačně doporučuji. Netřeba v tom hledat nic revolučního, ovšem jako celkový koncept to prostě funguje a neustále se k tomu musím vracet. Je z toho cítit vznešenost pařížských paláců, stejně jako smrad a bída ve francouzských ulicích za období hrůzovlády. Na úplný závěr snad jen mohu poznamenat, že Ridley Scott promrhal s jeho „Napoleonem“ jedinečnou šanci, jak dostat do snímku alespoň něco zajímavého, protože Departure Chandelier by ho rozhodně oživili více než pohled na ztrápený ksicht Joaquina Phoenixe.
Napsat komentář